05/19 Guatemala

.

Zas se mi rozbila Adobe licence, tak jsem oprášila skilly alá malování, tak je to tentokrát i s mapičkou :)

.

.

Přípravy na velikonoční oslavy v koloniálním a asi nejhezčím a pro turisty taky nejčistším městě Guatemaly jménem Antigua Guatemala.

.

Přípravy na Velikonoční oslavy. Pak se po těchhle krásách jednou projdou a bude po všem.

.

.

.

Velikonoční sortiment pouličního prodeje.

.

Rodinnej byznys.

.

Prodavačky balónů. :)

.

Katedrála.

.

Prodej textilu. Ale na hlavě nosej složenou látku i ty, co zrovna nic neprodávaj, asi proti sluníčku.

.

.

.

Prodej lízátek.

.

Velikonoce

.

.

.

Meziměstská veřejná doprava – dááávno vysloužilý americký schoolbusy, který sem před mnoha desítkama let přivezli, pomalovali, vypimpili, dali do nich repráky a jezděj s nima. Neexistuje, aby tenhle autobus byl plnej – když už si myslíte, že je tam úplně hlava na hlavě, přistoupí dalších klidně deset dvacet lidí. Na prostoru, kam se běžně v autobuse vejdou čtyři lidi na sedačky s uličkou pro jednoho uprostřed se tady vejde lidí i osm-deset – nutno pamatovat, že jako schoolbusy je to dimenzovaný o trochu víc na děti než na dospělý. A pak se takhle nacpáno jede klidně pět hodin na jeden zátah. Batohy samozřejmě na střechu. Už jsem byla i v situaci, kdy jsem byla několik hodin tak zmáčklá, že jsem se musela vždycky na moment nějak vyprostit, abych se jednou za čas mohla nadechnout víc z hluboka, protože jinak to šlo jen dost povrchově. A celou dobu mi Guatemalec co byl vedle mě usínal na rameni. Bývá to tak nacpaný, že člověk skoro nepotřebuje sedačku, lidi seděj i v uličce, z každý strany na čtvrt zadku na sedačce a v tý nacpanosti jsou pak o sebe ramenama tak zapřený uprostřed, že je to, jakoby normálně seděli, jen když se někdo pohne, nebo nedejbože vystoupí, tak občas spadne i několik lidí, který na něj spoléhali.

.

.

.

.

.

.

.

Ráno po průvodech, pískový obrazce už jsou pryč.

.

.

.

.

.

.

.

Skoro jediná fotka z výšlapu na první sopku… měla jsem co dělat i bez focení :)

.

Výhled z basecampu většinu času až do setmění.

.

Ale občas se to na chvilku protrhlo a to pak bylo potěšení. Většinou to totiž bylo tak, že jsme slyšeli ohromný erupce, ale viděli jen bílo všude okolo a když se to protrhlo, tak se většinou jak na potvoru vůbec nic nedělo.

.

.

.

Chichi basecampovej highlife. Kytara jen se čtyřma funkčníma, jednou nefunkční a jednou chybějící strunou a horká čokoláda o našich průvodců. :) … A tancování na zahřátí, ale jako tvorové nezvyklý na velký výšky nám ani tancování nebo dřepy většinou moc dlouho nevydržely, než jsme se zadejchali.

.

A se západem slunce se to postupně vyčistilo úplně :)

.

A pak mnoho hodin sedíc u ohně sledujíc tuhle krásu.

.

.

.

.

.

Pak ještě byla chvíli bouřka, tak se to mísilo s velkejma bleskama na druhý straně oblohy.

.

.

.

.

.

Ranní šplhání z basecampu na vrchol.

.

Vrchol kráteru.

.

.

.

.

.

Sopečný lyžování cestou dolu – nejzábavnější aktivita!

.

.

.

Guatemala v kostce – hlavně že je ten týpek nalevo doopravdy připoutanej. Taky tohle všechno v regulérně vysoký rychlosti na dálnici.

.

Všude prodávaj zdobný psí obojky, ale nepotkala jsem jedinýho, kterej by nebyl potulnej, těch jsou tam všude mraky. Jednoho jsem chtěla vyfotit, tak jsem si dřepla a v tom se protim mě rozběhli ještě další čtyři, všichni jeden jako druhej stejný, naštěstí je to po chvíli přestalo bavit a zas si lehli a nic nedělali.

.

Trh ve městě Chichicastenango.

.

A i tady velikonoční průvody.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

Odvrácená strana tržiště.

.

.

.

Cola a další limonády ve skle se tam prodává ve velkym naprosto všude.

.

Pár oken kam se hoděj a dobrý.

.

Všude. 

.

Krásnej barevnej hřbitov v Chichicastenangu, taky plnej potulnejch psů, stejně jako zbytek celý země a taky se to tam neobejde bez odpadků, ale ty si omyslet, je to krása. Plus všude výztuže čouhající z nedostavěnejch hrobek.

.

.

.

.

.

Odvrácená strana Chichicastenanga.

.

.

.

.

.

.

.

Vyhlídka, na kterou se musí s tour, ikdyž jde o půlhodinovou procházku, resp. ruhá možnost je jít na vlastní pěst a nechat se přepadnout skupinou týpků s mačetama, kteří jsou kamarádi těch průvodců a vzájemně si bonzujou, kdo je na tý vyhlídce bez zaplacený skupiny, aby si na něj počkali za rohem a nenechali ho odejít, dokud nezaplatí. Bezva byznys.

.

.

.

Ranní cesta na druhou sopku, tentokrát žádná aktivní v dohledu, ale tahle je nejvyšší horou ve Střední Americe s 4220 m n.m. Taky se tam běžně chodí se skupinou, ale mě se chtělo o toho turismu trochu utéct, tak jsem tam vyrazila sama, i za cenu toho, že jsem v tý vesnici na úpatí byla jako neobvyklej bílej úkaz mezi místníma. Za sedm hodin nahoru a dolu, akorát jsem to stihla, než to celý zaplavily mraky, což jsem ráda, protože i bez mraků jsem cestou nahoru omylem zvolila velmi alternativní cestu necestu.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

Lanquín – cesta, kam to vzdušnou čarou bylo myslim ani ne 200 km, ale cesta tam trvala 13 hodin.

.

Nevim, jestli kafe nebo kakao. Myslim, že spíš kakao.

.

Stěhování matrací na korbě obyč pickup trucku.

.

.

.

.

.

Vápencový, 300 m dlouhý, přemostění řeky, na němž se utvořily kaskádově přepadávající jezírka napájený pramenama z okolních kopců nezávislých na tý řece, která teče přímo pod nima. A díky minerálům z vápence všechno krásně tyrkysový.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

Jezírko plný takovejch těch mini rybiček, co lidem na václaváku oždibávaj nohy v akvárkách. Tak tady zdarma, i nedobrovolně. :)

.

Na ten vodopád se lézt nesmělo (vypadá miniaturně, ale jsou to aspoň tak tři metru jen ten poslední kus dole, co přepadává volně), ale barman v našem hostelu byl vysloužilej námořní guatemalskýho a americkýho námořnictva a zároveň nedostudovanej geolog, kterej byl v týmu, co mapoval nedalekej třicet kilometrů dlouhej jeskynní systém, a protože si chtěl taky udělat den volna, vzal nás na exkurzi do podzemní řeky v těch jeskyních vedle a pak šplhat po laně a skákat dolu z tohohle vodopádu :).

.

Čekání na přívoz, kterej je jedinej způsob, jak se dostat přes tuhle nepříliš širokou řeku, která kříží jeden z těch hlavnějších guatemalskejch tahů. Jezdí pomalinku tam a zpátky, tak to bývá tak třičtvrtěhodinový čekání.

.

.

.

Největší májské město Tikal, tohle je rezidenční část.

.

.

.

.

.

.

.

Spousta lidí sem jezdí, protože se jedna z pyramid odsud objevila Hvězdných válkách, takže se vždycky akorát ptaj průvodců, kte najdou ‘the Star Wars pyramid’.

.

.

.

.

.

Most mezi Santa Elena na břehu velkýho jezera a městečkem Florés, který leží na ostrově na tom jezeře a vede k němu jen tenhle jeden most.

.

.

.

Santa Elena – cesta k autobusáku, kousek odsud po mě začala náhoná bezdomovkyně, kolem který jsem jen procházela, házet kameny. Naštěstí dvakrát mířila špatně a potřetí mířila líp, ale trefila ceduli.

.

Kýčovitej ráj č. 1.

.

Kýčovitej ráj č. 2. Na takovymhle molu kousek odtud jsem strávila poslední půlden před odjezdem. Samozřejmě jsem se spálila v domění, že už mám dost opálenej základ…bohužel ne všude.

.

#spokosára

Leave a Reply

Your email address will not be published.