04/19 Guatemala I. (1-100)

1 Z letadla pohled na aktivní zrovna kouřící sopku na břehu obřího jezera v Nikarague.

2 Některý dopravní smyčky řešený tak, že prostě prohoděj směry, že se chvíli jede vlevo, navigace zahlásí circulacion inversa a čus.

3 Každej místní na povel vyjmenuje čísla čtvrtí, který jsou v hlavním městě  bezpečný a který ne, kde jsou narcos, kde jsou auta se zatmavenejma oknama a do těch čtvrtí, do těch se prostě nechodí/nejezdí. Taky na každý ceduli s názvem ulice je vždycky číslo čtvrti.

4 Jedinej bankomat na letišti je ještě před imigrací, což bylo nečekaný, ale řidič shuttlu z letiště nám zastavil u benzínky, abychom si vybraly.

5 První výběr z bankomatu a hned problém. Taky bankomaty neustále ukazujou číslo kam volat pro okamžitý zablokování karty, když se na tý transakci člověku něco nezdá, což je tady asi dost pořád. Budu se modlit, že večer nenajdu transakci za několik tisíc, který mi ten bankomat nedal…

6 Historický vysloužilý americký schoolbusy jako meziměstská MHD. Během prvních dvaceti minut jsme potkali hned dva porouchaný v mracích černýho dýmu. Ale parkoviště těchhle funky busů vypadá jako parádní přehlídka.

7 Zmrzlinářskej chain Sarita.

8 Dopravní zácpy kvůli průvodům. No přecjen jsou Velikonoce.

9 Gated communities v hlavním městě za tří/čtyř metrovejma zdma.

10 Auto svítící růžovejma světlama top

11 Na ulici v dopravní zácpě se prodávaj primárně řezaný květiny.

12 Vojáci se samopalama

13 Během velikonoc placenej vstup pro auta do celýho města

14 Nejturističtější město země a stejně je tu 95% místních – doufám že to bude trvat co nejdýl, než svět tuhle zemi objeví.

15 Po dlouhý době jsem se pokusila mluvit anglicky a absolutně to nešlo, jakože mi reálně dělalo problém ze sebe vysoukat větu a stejně v ní byly španělský slova. Uf. Fakt úplně zaseklá pusa. Ale asi bych měla být ráda, že to třeba znamená, že už to s tou španělštinou neni tak špatný.

16 Hostel tak plnej amíků, že i týpek recepční mluví víc anglicky než španělsky. Ale večer nám na dvoře na zeď promítnul rockyho a udělal nám k tomu popcorn, co nám všem přinesl až pod nos. Docela takovej latinskoamerickej hostelově backpackers stereotyp.

17 Když chce člověk spát, ale i v noci prochází po ulici procesí s marching band… (teda je teprv devět, ale vstáváme ultrabrzo, tak už máme noc)

18 Nad našim městem se ční jedna aktivní a pár vyhaslejch skoro čtyřtisícovejch sopek, na který pozítří polezem. To město má díky nim úplně jinej a nádhernej charakter.

19 Kroj (resp. tradiční oblečení, co je u žen rozmanitější než jeden typ kroje, ale všechno podobnýho typu) je tu nejčastější typ oděvu. Pánové pak o svátcích ve fialovobílejch hávech, teda ne jen pánové, ale všichni kluci víceméně od věku, kdy zvládnou sami chodit :)

20 V kontrastu s Guatemalou je vidět, jak je Kostarika jako země relativně chudá na kulturu/historii/tradice. Je to hezká změna.

21 Streetfood ke všem jídlům, ale taky tu maj jako streetfood třeba celý mango na špejli nebo čerstvý okurky a ředkvičky v sáčku.

22 Jsem tu den a už mám takovejch dárků pro všechny!

23 Ruční šicí stroj ve tvaru a o velikosti sešívačky :D

24 Lidi tu víceméně bydlej v pick up trucku. Naložit celou rodinu na korbu a může se jet.

25 Zaslechla jsem v hostelu ‘do prdele’, tak jsem tu holku po chvíli česky oslovila, když jsem šla okolo, jen na mě chvíli zmateně vejrala, protože si neuvědomila, že řekla česky něco nahlas.

26 Vířivka zdarma v hostelu. Taková plastová dvorková, ale joo, může být.

27 No a když jsme seděly v tý vířivce, tak jsme potkaly dalšího Čecha, co seděl hned vedle u baru s pivem. Ona cestuje dva tři měsíce, on osm a prakticky žádný Čechy nepotkali a teď jsme se tu během hodiny sešli hned tři. Svět je malej. (a barman z krakova) :)

28 Ok, tak už první zemětřesení, kterym jsem si fakt jistá. Holka v mym pokoji to považovala za náklaďák, ale ten by nám celym domem nezatřásl a že se to třáslo pořádně. Je to docela funky pocit, zvlášť když je člověk zrovna na palandě :D

29 Kvůli počasí jsme nemohli pokračovat až na samotnou aktivní sopku pár set metrů od kráteru, tak jsme skončili na sopce pár kilometrů od tý aktivní, ze který se běžně pozoruje. Pár hodin bylo jen úplně bílo a zataženo, ale pak jsne  celej večer seděli okolo ohně a ze vzdálenosti několika kilometrů pozorovali, jak téměř nonstop z kráteru tryskala zářivě oranžová láva a stejkala po stranách sopky.

30 Je to taková věc, kterou člověk nečeká, že někdy uvidí naživo, jako to pro mě bylo s polární září.

31 Po čtvrt roce v hodně vyletněný kostarice si tu aspoň na den kompenzuju, že jsem letos víceméně přeskočila zimu.

32 Jsme vybavený jako polárníci, všichni navlečený do devadesátkovejch bund, který jsme si popůjčovali dole ve městě, protože tu nikdo nepotkal míň než dvacet stupňů několik týdnů až měsíců.

33 Vzhledem k tomu, že rozdíl v dýchání jsme cítila i v San José kvůli výšce, myslela jsem, že cestou nahoru do těch skoro čtyř tisíců spíš umřu než co jinýho, ale nakonec to nebylo zdaleka tak špatný, jen se prostě špatně dýchalo, kdykoliv šel člověk víceméně do prudšího kopce než téměř po rovině.

34 Pár lidí se zkoušelo zahřát tancováním, ale vydrželo jim to dycky tak tři minuty, než byli úplně zadejchaný. :D

35 Na sopce měli kytaru, z čehož jsem měla fakt radost, jen jí chyběla géčková struna a vysoká éčková fungovala jen má první třetině pražců. Ale šlo to, na zkrácení chvíle. :)

36 Jeden z guidů mi řikal, že je mu o 26 let víc než mně, ale tipla bych ho klidně na třiadvacet, tak mi buďto kecal, nebo má elixír mládí.

37 Naši guidi sem lezou třikrát do týdne, takže tu trávěj tři noci z každýho týdne, tak tu ten improvizovanej kemp nazývaj svym druhym domovem a smějou se nám, když se radujem z každý erupce, protože už tu viděli nekonečno zázraků. :) Tak musim říct, že maj dost fajn druhej domov.

38 V noci nás budily zvuky jak kdyby vedle nás odstřelovali skálu, což je teda víceméně to, co se ve skutečnosti dělo. :)

39 Nahoru sto let a dolu patnáct minut sopečnýho lyžování s trekovejma hůlkama místo lyžařskejch a s pohorkama co fungujou trochu jako přeskáče, nebo aspoň jako boty na prkno a v popelu skoro pod kolena jako v prašanu.

40 Rekord na tu sopku a dolu je hodina a padesát sedm minut. My se do base campu škrábali čtyři hodiny a další hodinu a půl na vrchol na východ slunce, patnáct minut z vrcholu do base campu plus ještě pár hodin úplně dolu.

41 Když jsme se včera ráno škrábali nahoru, dolu tim kamením klouzali lidi, co se vraceli. Některý vypadali dost zničeně, ale některejm byla úplně vidět v očích jiskra z toho zážitku. Tohle vidět bylo mnohem hezčí, než všechny ty slova podpory, že už ten nepříjemnej kousek za chvíli končí a že brzo budem ve stínu v lese. Dneska tihle lidi s jiskrou v očích budem my :). (haha takový Stoupání na horu, nahoře fakt nic nerostlo)

42 Cesta dolu! Jeden z našich pruvodcu byl týpek, co totdolu běhá za dvacet minut, ta vždycky kus běžel a pa čekal. Vypadalo to mnohem zábavnějc, než jít opatrně krok po kroku, tak se nás půlka přidala a celou sopku jsme dost hlava nehlava seběhli jak to jen šlo.  divim se, že se nikomu nic nestalo, jen nějaká malá něčí odřenina a nic víc. Něco tak zábavnýho už jsem nějakou chvíli nezažila. (+Poprvé po strašně dlouhý době jsem cítíla jistotu v kotnících, dokonce natolik, abych za hodinu a půl seběhla přes 1500 výškovejch metrů dost nepříjemnym terénem s ne moc těžkym batohem a kotníky nezabolely ani jednou. Teda dobře byly zatejpovaný nadvakrát a v utaženejch pohorkách, ale stejně. Ikdyž až všechnu tu tejpu sundám, asi budu dost brečet.)

43 landslides

44 Z hiku na sopku kamarádi, se kterejma pokračujem na další místa, dobrej začátek. Clovek se tu ani nenaděje a hned má síť kamarádů z celýho světa.

45 Ta Sopka poskytuje prcip veliký komunitě lidi, co tam pracujou jako průvodci nebo porteři.

46 Buffalo,  nebo jak se to jmenuje, jejnejlepší vynález na světě.

47 Vysílačky na distribuci hudby z rádia do celyho pelotonu.

48 Měli pro nás přezdívky, když si potřebovali sdělovat, kdo kde je. Pro mě gordita jsem jednou zaslechla, ale neřekla bych, že nějak moc ve špatnym, jen prostě tak, jak to je. Ale pak jsem jim nečekaně vytřela zrak, když jsem s nima držela tempo úplně v klidu mezi prvníma na ten dost funky běžeckej návrat a ještě jsem si to hrozně užívala. (Asi moc nevídaj tlustý lidi podávat nějaký výkony, tak mnou byli docela zaskočený, asi se nezdám…))

49 Minilahvičky ovocnejch Romů místní výroby. :)

50 Krom místních samozřejmě nejvíc amíků, ale hned pak hrozne moc lidí z holandska a z izraele.

51 Kvůli velikonočním pochodům uzavřený celý centrum města, takže aby nás mohl nabrat náš bus, tak nás nějakej místňák všechny odvedl na kraj města, zavolal řidiči, kde nás má nabrat a nechal nás čekat na ostrůvku u benzínky.

52 Pokazili nám rezervaci hostelu, tak jsme už dost pozdě večer sháněly něco, kde mají volno… nakonec nás ňákej týpek na ulici nasměroval do hotelu levnějšího než hostel, ale třeba s obřím oknem z koupelny přímo do recepce a jen se závěsem. A bez oken ven, ale tomu už se tu nedivim nikde.

53 Každá mince stejný hodnoty má jinou tloušťku.

54 Místo veškerejch zavazadel uzlíčky a rance z krásnejch tkanejch textilií, nošený na hlavě, pokud v tom uzlíčku neni dítě, ty se nosej přivázaný na zádech.

55 U žen a holek všech věků je tradiční oblečení častější než novodobý.

56 Cesta local busem – speedbumpy, který člověku odlepěj nohy od země, lidi zvracející do sáčku v těch serpentínách, házející odpadky z okna, sezení po třech po čtyřec, pytle se dřevem a další rance věcí na střechu, vyskakování a naskakování za jízdy a tak.

57 V každym buse deset let starý hity na plný pecky z repráků.

58 Za bus se platí jen když někdo vybírá peníze, takže když potřebujete vystoupit dřív, než je vybíraj, tak neplatíte.

59 V dodávce jezdící místo busu nás jelo 21 dospělejch a čtyři malý děti, ale pořád se daly zavřít dveře, tak by se ještě pár vešlo…

60 Korby pickup trucků plný dětí.

61 Stařičký kovový stroje, kterejma se pouličně ručně drtí led na tříšť, odšťavňuje ovoce a tak.

62 Sice prodávaj psí obojky na každym rohu, ale všichni psi jsou tu úplně volně, a že jich tu je! Včera na mě začal jeden štěkat a v tom momentu se jich proti mě vydalo dalších pět, všichni úplně stejný.

63 Meziměstský silnice jsou tu v překvapivě luxusním stavu, aspoň zatim v tý víc turistický části země. Čáry lemovaný odrazkama, pro každou stranu a prostředek vlastní barva a všechno.

64 achich guidové siempre – je někdy docela těžký dostat se tu někam na vlastní pěst bez průvodce

65 Cesta na vyhlídku, kam se chodí na východ slunce, funguje tak, že když si nezaplatíte průvodce, tak vás nabonzuje dalším místňákům, který si na vás počkaj pod vyhlídkou s mačetama a peníze z vás vynutěj. Plánovaly jsme to tak udělat i tak, protože se jim dá dát třeba půlka, co těm ofiko průvodcům, ale ztroskotaly jsme na tom, že z našeho městečka nejezdí o velikonoční sobotě a neděli takhle brzkej autobus, takže jsme neměly jinou možnost než přistoupit k jiný skupině do dodávky a zaplatit tu cenu. Pak nahoře jsem pozorovala, jak se naši průvodci bratřej s těma týpkama s mačetama… bezva země. Výhled hezkej, ale řekla bych, že to za to nestálo… ://

66 Lodě jako víceméně jediná možná doprava na jiný místa okolo obřího jezera mezi horama – jen co se člověk přiblíží molům, doptaj se ho kam jede a když je už zrovna ta loď skoro plná, tak s nim během několika vteřin do tý lodi hoděj, ikdyž už třeba odráží, člověk prostě nastoupí jak to jde, třeba po boční římse, nebo prostě jakkoliv. Párkrát jsem udělala tu chybu, že jsem jim řekla, kam potřebuju jet, zrovna když jsem měla plný ruce věcí, nebo otevřený pití, velkej kokos v ruce, něco k jídlu a tak. Na nástup člověk totiž potřebuje vždycky obě ruce a často i kolena a občas ruku někoho dalšího, tak to pak bylo docela peklíčko se všema těma věcma.

67 Konec prvního týdne cestování – pořád s nějakou partou lidí. Ale rozhodla jsem se nečekat na sraz s dalšíma o den dýl a vyrazit zase dál, víceméně z minuty na minutu zabalit, odejít z hostelu, co je zaplacenej i na další noc, skočit do lodi, doběhnout bus, dvakrát přestoupit protože přímej dneska nejede a je to. Tak jsem akorát přišla o kajaky na jezeře a vyměnila jsem to za plán zítra vylézt na nejvyšší vrchol střední ameriky, tak uvidim, co z toho bude, protože mě celý tělo pořád ještě trochu bolí z tý minulý sopky…

68 Děti, co nemaj o velikonocích co dělat, tak akorát hangoutujou u vody a sbíhaj se ke každý lodi, co přijede, občas je pomůžou přitáhnout, ale jinak jenom poletujou a koukaj :)

69 MHD v záchranný vestě screams confidence.

70 Naložit svojí klidně čtyřgenerační rodinu čítající třeba patnáct lidí dovnitř a na korbu jedinýho pick up trucku a vyrazit o velikonoční sobotě do města. Tak dneska vypadá asi nejzábavnější dopravní zácpa v serpentínach nad městem, ze kterýho právě odjíždím, a protože v druhym směru, tak si hovim v poloprazdnym buse, kde posledně bylo nacpanejch třeba sto padesát lidí hlava na hlavě.

71 Tříkorunovej kopeček zmrzliny od hošíka v busu.

72 Bus i tý nejmenší velikosti vždycky obsluhuje řidič plus jeden další týpek, kterej má na starost křičet kam to jede, lifrovat lidi co nejrychlejc dovnitř i ven, řešit zavazadla, lézt s nima na střechu a tak. Vlastně je to docela dobrej servis, když hned co vystoupíte z jednoho busu, stačí abyste řekli kam jedete a hned vás odeskortujou do správnýho busu, aby mohl odjet co nejdřív a co nejplňější, už už vám berou a uklízej zavazadlo a tak.

73 Běžná praxe házet za jízdy odpadky z okýnka busu :((

74 Poprvé po týdnu jsem viděla policii se samopaly, zas tolik jich tu neni, jak se na začátku zdálo.

75 Všude spousta, především postarších, pánů v kovbojskejch kloboukách.

76 wow shell benzínka

77 Sloupy + věnce/desky, každý to pole samostatně vyzdít, pár oken kam se zachce, nahoru a všude kde je potřeba vlnitej plech a je to. Recept na dům všeho druhu.

78 Když se člověk na další den dva na výšlap zásobuje ve čtyři odpoledne v malym městě okolo autobusáku o velikonoční sobotě. K večeři tacos od stánku a skoro poslední už dost sešlý tamalitos od pouličního grilu a na další den a půl trs minibanánů, suchý tortily, gumový medvídci, tři minipytlíčky arašídů, různý sušenky a nějaká minibuchta na snídani. Strava šampiónů. A ještě to stálo mega, jak jsou to samý tyhle svačinový blbosti. (jen pak zjištění, že ve vysokejch nadmořskejch výškách člověk nemá moc chuť k jídlu)

79 Už je to asi docela dlouho, co jsem byla někde úplně sama, bez možnosti se připojit na internet, volat, napsat zprávu, ani se bavit s libovolnym člověkem. Je to nezvyk, takový hodně hlučný ticho. Představa, že bych nemohla ani psát, kreslit, nic. Jasněže v takový situaci člověk občas bývá, neni to nic novýho, ale jak jsem v úplně cizí zemi, v horách u silnice, podél který jsou sice sem tam domy a jezděj po ní auta, protože jsou na ní navěšený vesnice, ale jak místní nejsou zvyklý na cizí a většina lidí co jsou venku jsou hloučky kluků a chlapů na korbách projíždějících aut, ale jinak je tu prázdno a jsem úplně sama v hotelu, kde neteče voda a i paní majitelka je přes ulici na kopci u sebe, tak tu náhlou odstřiženost pociťuju najednou skoro z minuty na minutu, co jsem vystoupila po dost dlouhý a nejistý cestě z posledního busu a zapadla do pokoje a zabouchla dveře, tak úplně najednou.

80 Ježíš v každym autobuse.

81 Děti a některý místní v horách když viděj gringos, maj z toho děsnou legraci, ale zároveň takovou bázlivou.

82 Týpci na autobusáku, kterejch bych se jinak asi spíš bála, ale potřebovala jsem nutně jejich pomoc, se ukázali jako hrozně nápomocný, sice mi nejdřív pomoct nemohli, ale pak když už jsem stála jinde za mnou jeden z nich přišel, že to hledal dál a našel a může mi pomoct. I pak člověk v autobuse, ikdyž hodně překvapeně a ne zcela ochotně, mě nechal najít si něco na mapě u něj v telefonu.

83 Dneska jsem fakt ráda, že jsem ráda… Když jsem čekala dvě hodiny na poslední bus, co sem do hor jede a autobusák mě varoval, že tu nic nebude, že bude všechno zavřený, když je svátek, a že přijedeme pozdě a tak, tak mě opustila moje dosavadní jistota a fakt jsem se začínala bát co si tu sama ve třech tisících metrech a bez spacáku přes noc počnu, jak budu po tmě hledat ten zavřenej hotel, kterej tu má bejt, ale kam mě nějak ani nenapadlo zavolat předem. Od lidí na autobusáku se mi povedlo po nějaký době nervózního snažení vygooglit číslo toho hotelu, zavolat a být si skoro jistá, že mi řekli, že tam někoho najdu a že mi otevřou. Měla jsem na to asi deset minut, než ten poslední úplně narvanej autobus odjížděl. Taky se nakonec k mýmu údivu setmělo až ve třičtvrtě na sedm, takže jsem měla dobrejch dvacet třicet minut na to najít restauraci, ve který měl být někdo s klíčem od toho hotelu a všechno zatim dopadlo dobře. Taky když se řekne restaurace a hotel, musí se to brát spíš v uvozovkách, je to spíš dost špinavá pustina plná odpadků, a že je tu vůbec nějakej hotel moc nechápu. Že tu v některejch pokojích nesvítí světlo a v celym domě neteče voda docela mluví za vše. Taky maj jen jeden klíč od vrat, tak je to docela složitá logistika a to jsem tu jediná.

84 Už mi bylo trošku nepříjemný vázat se s programem na další lidi, ačkoliv bylo hezký to tu objevovat s ostatníma, tak jsem se trhla dřív a že dne na den na tenhle výlet, kterej jsem ještě předevčírem vůbec naplánovala, tak si teď řikám, že jsem si na sebe asi ušila docela boudu. Zatim si pouštim hezký věci k psaní pohledů a zašívání vansek (který doufám, že mi vydržej než se rozpadnou aspoň do konce tohohle výletu), tak je to zatim docela ok)

85 Milión potulnejch psů všude. Začínám litovat, že jsem byla před odjezdem nastydlá a už jsem kvůli tomu nestihla očkování proti vzteklině. Dneska ráno mi jeden snědl kus chleba z ruky a i mě štrekchnul zubama, ale naštěstí neporušil kůži, to by bylo nepříjemný to řešit, tak snad to zítra nebude jinak.

86 Venku odpalujou rachejtle a petardy, prej tu tim slavěj všechno, ale každá ta rána, jak se odráží od hor, zní jako kdyby za rohem trhali skály.

87 Tak teď už nevim, co odpalujou, ale jsou to takový rány že se otřásá celej dům.

88 ¿¡Solita??!!

89 Tak už jsem si vyzkoušela být naprostej úkaz v guatemalský vesnici.

90 Pes, co šel vzorně se mnou aspoň dvě třetiny cesty nahoru.

91 Něco jako plnej autobus neexistuje… člověk se neptá, jestli je obsazený volný sedadlo, ale pět centimetrů volnýho sedadla, aby se tam přisedl jako třetí na už tak dost malou dvojsedačku a pak když takhle na každý straně hodně úzký uličky ‘sedí’ člověk na čtvrt/půl zadku, tak se o sebe zapřou, jak je to nacpaný a je to jako by seděli doopravdy. No a mezi ně do uličky další lidi. A touhle hmotou lidí se prodíraj lidi co prodávaj jídlo a pití, peněženky a další veci a týpek, co vybírá jízdný.

92 Ještě jsem tu nepotkala menší měnu, než je jeden quetzal, což mě dost udivuje, protože je to ekvivalent tří korun, což tu samozřejmě znamená víc než u nás.

93 Batoh na střechu busu a jen se modlit, aby tam ještě byl, až budete za několik hodin vystupovat.

94 Jsem na prázdninách, ale časy, kdy jsem poslední dny vstávala byly 5:50, 3:30, 4:00, 6:15, 6:00 atd. A nic z toho kvůli letadlu nebo tak něco, všechno kvůli dobrovolnýmu programu. Začínám mít poprvé v životě vstávací disciplínu.

95 V guatemale se mluví víc než třiceti dialektama, který si mezi sebou prakticky nerozuměj. Taky je to tak, že mimo velký města maj lidi španělštinu až jako druhej jazyk a spousta španělsky neumí vůbec, hlavně starší generace.

96 Když člověk nasedne do shuttlu z jednoho města do dalšího a dá se do řeči s jednou němkou o tom, že má babičku kousek od Rumburka, nedaleko od naší chalupy. :) A v dalším buse moc sympatickej kluk z Izraele, kterej byl taky v Rovaniemi, což mi udělalo ještě větší radost. :) svět je malej i na druhym konci světa.

97 Dopravní značky frene con motor (brzděte motorem) dolu ze serpentín nebo cedule “respektujte cedule”

98 Necelejch 150 km vzdušnou čarou jedeme nějakých třináct hodin ://

99 Celá země naprosto lemovaná odpadkama, ikdyž je pořád na každym rohu pálej. Podél některejch silnic kontinuální skládka.

100 Všichni se tu, i mezi cizíma, kamarádsky oslovujou mamita, papita, papi a tak.

Leave a Reply

Your email address will not be published.