Severský světlo mě asi nikdy nepřestane fascinovat. V den, co jsme jeli na samotnej Nordkapp, jsme tam nahoře strávili asi pět hodin, během kterejch se světlo změnilo od těsně povýchodovýho až po úplně západový, vlastně tam co do světla běem těch pěti hodin proběhl celej den, takže se to měnilo co deset minut.
Další den jsme se šli při východu slunce projít, chtěli jsme jen chvilku chodit s foťákama a jet dál, ale bylo tam tak krásně, že jsme zůstali další dvě hodiny. Během těch dvou hodin to většina lidí směřovala k vodě a já a dva francouzi jsme si řekli, že vylezem co nejvejš to v okolí jde a budem koukat až odtamtud. Po hodině a půl jsme na tu kopcoskálohoru vylezli (nebyl to tak malej kopeček, jako jsme si z dálky mysleli a brodit se sněhem a kamením ve stopách lidí, co maj o metr delší kroky, je překvapivě náročný) a s očekáváním vyšlýho slunce to pro změnu v deset ráno vypadalo jako při západu. Prostě si to slunce dělá co chce, ale shora nesvítí nikdy.
Taky musim říct, že jakkoli jsou hory krásný, silný a intenzivní prostředí, jakmile vystupujou z moře, má to celý úplně jinej rozměr. A když se k těm fjordům přidá ještě sníh a po setmění zelená polární záře, tak k tomu prostě neexistuje dost kouzelnejch přívlastků.
Překvapivě tam na severu (devět hodin jízdy z Rovaniemi) bylo většinou okolo nuly, o to víc nás překvapilo, když jsme se dostali jenom asi o 200 metrů výš a najednou tam bylo mínus dvanáct. V takový teplotě najednou mlha, sníh a námraza byly něco úplně jinýho.
Do Finska jsme se po těch krásnejch třech dnes vrátili s pocitem, že jedem zas domů. A pocit to byl pěknej, že si tu tak fakt připadáme.
Obecně byl tenhle výlet fakt pěknym mezníkem půlky semestru tady.
sem dávám jen krajinu, fotky lidí jsou na facebooku
Zastávka v Inari, kde jsme shodou okolností suverénně nakráčeli i do místního Sámi Parliament s tim, že si to tam chcem prohlídnout, nejdřív na nás civěli, jak kdybychom tam přistáli z vesmíru (bylo nás hodně), ale pak nás velmi mile provedli celou budovou. A že to byla budova krásná – čistý dřevo, ocel a sklo, jemný světla a zajímavý tvary. Útulnější a zároveň dokonale reprezentativní parlamentní budova by se asi na světě hledala těžko.
Inari – najdi huskyho!!
Přijeli jsme za tmy, takže tuhle ranní krásu jsme viděli až po probuzení – foceno ráno ze dveří
Cestou na samotnej konec Evropy, spousta sněhu, výhledy, válení sudů a tak dále…
Na Nordkappu
Jen co jsme vystoupili, rozběhla jsem se po týhle obří zasněžený planině někam do dálky a bylo to strašně hezký.
A k tomuhle jsem doběhla.
Noční záře.
A ráno v půl osmý východosluncová procházka – požár.
A tady už nahoře na tý skále.
Tam dole jsme spali.
Deset ráno.
Jedenáct dopoledne.
Jinou cestou zpátky na jih.
A najednou bum a mínus devět, pak deset, pak jedenáct, pak dvanáct a po deseti minutách o sto padesát metrů níž zas nula.
Zmrzlá mlha.
V tenhle moment jsem vyběhla ven jenom ve dvou svetrech, což nebyl dobrej nápad, ale krása to byla naprosto kouzelná.
Už zas placatější krajina.
Procházka v přístavu.
