09/14 Konec září

Novinky ze světa Novinky z domova

 

Tak zas jednou jak se mám. Mráz přišel a zase odešel (haha, mám chuť pokračovat textem Sametový, no nic… ) – dalo nám to důvod chovat se jeden večer jako malý děti, koulovat se, stavět sněhuláky, dělat andělíčky a ráno pak driftovat na kolech v náledí a mokrý sněhobřečce cestou do školy, padat jak švestky, ale obecně si užívat překvapivě Vánoční atmosféru, kterou s sebou tohle dvoudenní chumelení přineslo. Stejně tak rychle, jako tady skončilo léto, začal podzim, skončil podzim a začala zima, přišla už po dvou dnech jarní obleva – krom malého kopečku sněhu na místě, kde před čtyřma dny stál sněhulák lidský velikosti už tu není nikde po sněhu ani památka, takže se zas na chvíli vrátily podzimní barvy. Tímhle tempem tu bude tak od čtvrtka zas léto. Je ale třeba dodat, že vidět zářivě žluto oranžovo červenou krajinu bíle zasněženou je pro střední Evropu celkem neobvyklej úkaz, barevně je to překvapivě působivý, takže i v tom mrazu to bylo krásný. Ve snaze užít si jeden z posledních teplotně přijatelnejch volnejch dnů jsme se včera vydali na cykloprojížďku, která skončila už po dvaceti minutách když jedna kanadská kamarádka vylítla ze zatáčky – nic moc závažnýho se jí nestalo, ale když potřebovala rozklepaná u sinice chvíli ležet než se zvedne, co třicet vteřin k nám starostlivě přiběhl někdo z místních připravenej odvézt jí hned do nemocnice a bylo náročný je finskoanglicky přesvědčovat, že tam nikdo neumírá. Tak jsem si po chvíli lehla vedle ní a ostatní se taky usadili, aby to vypadalo, že tam prostě jenom felíme na sluníčku. Každopádně od středy se má zas ochladit, tak je trochu škoda, že se třeba odpoledne sebrat a jít si zahrát basket na venkovní hřiště kousek od kolejí jako před deseti dnama už teďkon spíš nepůjde. Zato se má ale jedno z blízkejch parkovišť na zimu změnit na kluziště – což je paráda, jestli to tak fakt bude!

 

První sněžný probuzení.

1

 

přeexponovanej omyl, ale je to vlastně docela pěkný

2

 

A takhle vypadaj naše koleje.

3

 

 

4

 

tady lehce zamrzl pošto/balíko/komunikační kanál vedoucí od sousedů do bytu na druhym konci zahrady

5

 

 

6

 

tihle tvorečci se usilovně schovávali před chumelením

7

 

 

8

 

naše lavička – Až fakt nasněží, postavíme si tu na zahradě igloo s touhle lavičkou uvnitř.

9

 

Jinak jsem taky minulou neděli navštívila mši v místním kostele. Po hodině a půl finštiny jsme potkali před kostelem jednu Slovenku co nám s úsměvem oznámila, že tam jeden člověk celou dobu rozdával diktafony se simultánním překladem do angličtiny, no co… Z celý mše se dalo zapojit jen do zpěvu, samozřejmě finsky, se zpěvníkem v ruce, co do přednesů jsem chytala jen jednotlivý základní slova, sem tam ňáký sloveso a pak pokaždý jenom Jesusen Christusen – i tak to ale bylo zajímavý, sympatický a v ten moment v některejch ohledech i vcelku nápomocný.

 

10

 

Taky jsem tu objevila z definice dobrýho učitele. Je tu jeden Američan, co už tu žije dvacet pět let a Erasmáky učí tři předměty, dva forografický, jeden ne. Já jsem u něj zapsaná na jeden foto a pak ten nefoto. Když jsem šla v úterý o půlnoci na mail, měli jsme od něj všichni e-mail s následujícím úvodem: Jeden ze studentů na dnešní přednášce vznesl dotaz, který zprvu vypadal jako vcelku jednoduchý. Když jsem o tom ale cestou domů přemýšlel, uvědomil jsem si, že šlo o dotaz zcela zásadní a odpověď kterou jsem podal tak byla nedostačující. – Následoval stránkovej text adresující vznesenej problém včetně obrazový dokumentace. Na konci se se slovy – Vím že je to dlouhý a je pozdě, ale najděte si pár minut a aspoň to prolítněte, dobrou noc. – rozloučil. Je to taky ten samej učitel, co nás ve svým volnym čase bere fotit na místní kovoskládku, dřevoskládku a tak různě – a to ne tak, že vypíše jeden termín a kdo může, půjde, ale vypíše v jednom týdnu hned čtyři aby měl jistotu, že všichni co o to mají zájem tam budou moct jít. Ňák mám pocit, že se zvlášť k Erasmákům obvykle takhle nepřistupuje a jsem strašně ráda, že je tu někdo, komu i na cizích studentech záleží a v tom krátkym časovym okně co tu trávíme se nám fakt snaží něco předat. Tak jen doufám, že v tomhle ohledu nebude jedinej.

Jinak jsem chtěla napsat, že i společenský prožívání místních večerů se snižuje jak v četnosti, tak hlasitosti a velikosti s přibývajícím chladem a pokročilejším stádiem semestru, ale po přečtení ofiko mailu od vedení kolejí se stížnostma na to, jak jsou ty naše dva baráky ubytovávající přes 200 mezinárodních studentů hlasitý a jak si lidi stěžujou, to asi tak úplně napsat nemůžu.

Během tohohle prvního měsíce se tu každej obklopil skupinou lidí, která by se dala celkem dobře přirovnat k nejbližší rodině – pro mě tak čtyři až šest lidí, se kterýma mluvim prakticky denně, pak takovejm těm stejně starejm sestřenicím a bratrancům, se kterejma je přece vždycky sranda a člověk je vždycky rád vidí – těch je kopec, a pak k několika takovejm těm tetičkám a strejčkům, ke kterejm člověk semtam zajde na milou večeři, nebo je pozve na milou večeři k sobě. Plus samozřejmě ti, kdo maj štěstí na sousedy, maj eště tuhle část rodiny, se kterou interagujou zásadně přes balkóny, což já asi docela jsem. Obecně si tu tak každej brzo vytvořil okolo sebe takový lidský zázamí jaký potřebuje a je to tak sympatický. A jak se to mnoha lidem překrejvá, vznikaj z toho pak přesně ty situace končící policejníma návštěvama ohledně stížností na množství hluku po desátý.

Taky nám tu jeden večer vypli proud v celym městě – hlásili to sice předem, ale hlásili 15-45 minut, ve výsledku to byla po několika výpadcích třeba hodina a půl. Škoda jen, že ten den nebyla záře – tak jasně jako z úplně zhaslýho města jí jen tak neuvidíme.

A včera jsme koukali na film, kterej byl sice v angličtině, ale všichni měli tak silnej texaskej přízvuk a furt něco žvejkali, že to s rozuměním úplně slavný nebylo. V ten moment jsem si uvědomila, že se tou permanentní obklopeností francouzštinou – fakt slyšim aspoň dvě tři hodiny francouzskýho hovoru denně – moje schopnost rozumět už o docela dost zlepšila, jelikož jsem byla víc než vděčná za ty francouzský titulky, co nám u toho běžely.

 

 

návrat podzimních pofelů po oblevě

11

 

noční koleje

12

 

A tady pár všedních pohledů z centra Rovaniemi.

13

 

 

 

 

 

 

 

 

14

 

 

15

 

 

16

 

 

 

Jsem ukecaná, já vim. Mějte se krásně, přeju pěknej podzim.

Leave a Reply

Your email address will not be published.