09/14 Začátek všednosti

Přestože při každym sebemenším záblesku polární záře pořád všichni v tichym úžasu koukáme nahoru (Je to taky jeden z mála momentů, kdy si čistě uvědomujem, kde to vlastně jsme.), začíná se dostavovat pocit, že tu nejsme jenom na dalším z letních výletů, ale že tu fakt bydlíme. U mě se taky dostavuje pocit radosti z toho, že jsem tady a ne někde jinde. Je to poprvý co bydlim na koleji a ne s rodinou a zatim je to skoro jenom supr. (Supr až na moment, když se člověk ráno probudil a půlka balkónu byla zalepená od piva, co steklo z balkónu o patro vejš, ale úplně stěžovat si nemůžu, protože jsem na tom balkóně o patro vejš večer předtim taky byla.) Po prvním týdnu, kdy jsem trávila sama maximálně hodinu denně (výsledek všeobecnýho nadšení z poznávání novejch lidí), jsem měla pocit, že tu moc klidu nebude. Je to ale jinak a je to tak fajn – když chce člověk být chvíli sám, může, a když pak chce být s lidma, jsou všichni sympaticky blízko – to znamená přelézt vlastní balkón do dvora a pak balkón k někomu jinýmu – 30 vteřin, nebo vyjít ze svýho baráku, vlézt do vedlejšího, vyjít po schodech a být zas u někoho jinýho – minuta a půl. Je pěkný si v neděli po ránu sednout na balkón a s čajem a knížkou si užívat rychle ubývajícího sluníčka a tak nějak to sdílet s lidma, co ráno trávěj stejnym způsobem u sebe na balkónech. (Zahradní stoleček s nápisem FREE co jsem hned druhej den našla u popelnic je asi nejlepší věc, kterou jsem náš byt vybavila.) Co do spolubydlících to není úplně špatný – jedna je dvacetiletá Francouzka, ta je supr, milá a i přes pokulhávající angličtinu se snaží komunikovat včetně vtipů a ironie, což je osvěžující – velká část Francouzů se tu totiž drží ve svejch skupinkách, takže anglicky ani nežbleptnou. Druhá spolubydlící je taky dvacetiletá, nakonec ne tak supr Španělka, je milá, zdvořilá, všechno, takže si asi stěžovat nemůžu, ale víc než zdvořilostní větu při náhodnym setkání v bytě jsem s ní zatím neprohodila a asi v dohledný době neprohodim.

Poznávat nový lidi je překvapivě snadný, když se všichni snažej o totéž. Po deseti dnech už je tu spousta lidí, se kterejma ráda trávim čas. Přestože už máme naplánovaný i akčnější věci, jako výlet přes Inari a snad Tromso na Nordkapp za čtrnáct dní, prvním víkendem v novym městě jsme se překvapivě rychle přiblížili místním důchodcům. Všichni dost mrtví z cestovních změn a dlouhejch večerů málokdo vstává před dvanáctou, když může, tak jsme se po ránu (14:00) vydali v malý skupince lidí na cykloprůzkum okolí. (Pořád si nemůžu vynachválit mít kolo místo hromadný dopravy. To mě teda asi s příchodem zimy omrzí, ale zatím to nemá chybu.) Milym zjištěním bylo, že ačkoliv je tohle město rozlohou největší v Evropě, nemuseli jsme jet ani patnáct minut a byli jsme na zcela klidnym a borůvkama obsypanym místě u jezerovatýho zálivu řeky, která pak cik cak protejká celym městem. Následovalo odpolední houbaření a sbírání borůvek, brusinek, jalovců a tak a večerní patnáctičlenná hostina z těhle úlovků. Na noc pak zas lezení po požárnim žebříku nad třetí patro na střechu – když je mokro, taková sranda to není, ale pokáždý to zatím stálo za to – a čekání na záři. Tentokrát vypadala jako tři zelený duhy nad sebou přes půlku oblohy, takhle zářivou jsme jí ještě neviděli. Dneska měla kulminovat, ale za celej den se nebe neroztáhlo ani na pět minut.


e1

 

 

Co do školy jsme teprv na začátku. Během orientation týdne byla jenom jedna neinformativní přednáška, týkala se adaptace do finský společnosti. Přednášející Američan začal národnostním průzkumem dvousetčlenný posluchárny a při jmenování přítomnejch národností si snad ani jednou neodpustil humorně myšlenou narážku na nějakej z historickejch konfliktů daný země, přičemž postupně přitvrzovat a nebál se ani těch z palčivějších a aktuálnějších témat. Po půl hodině těhle vtipů jsem měla pocit, že kdyby byla ta aula naplněná o něco mocnějšíma a naštvanějšíma lidma, neměl by daleko k rozpoutání třetí světový. Jinak mám rozvrh nabitej jednim lepším předmětem než druhym, takže se mám asi na co se těšit. Fakulta umění je rozložená ve dvou budovách, každá na jiný straně města a ani jedna blízko hlavního campusu, kde jsou všechny neumělecký hodiny, takže pauzy mezi hodinama budou zvlášť v zimě trochu akčnější, než by člověk chtěl. Na druhou stranu máme až do půlnoci přístup k potřebnejm dílnám, tiskovýmu vybavení, občas i k černý komoře a tak, takže zázemí celkově bez chyby a atmosféra všech tří školních budov je moc sympatická.

 

Portugalka učí Francouze správným způsobům degustace vína
e2

 

Troje narozeniny v jeden den – jeden z oslavenců:

e3

 

Návštěva největšího místního kulturního domu s galerií:

e4

 

Řekli nám, ať si jdem taky hrát, tak si děláme nový kamarády z řad místních.

e5

 

Okolí města:

e6

 

To v dálce je centrum Rovaniemi v čele s kontroverzním kostelem, kterej má na vršku zářivě červeně podsvícenej kříž.

e7

 

Po tomhle mostě jezdim párkrát denně do školy, do centra a vlastně skoro kdykoliv chci kamkoliv – jsou z něho krásný výhledy na řeku v každou denní dobu.

e8

 

Lidi

e9

 

Úlovky:

e10

 

 

e11

 

Dobrou noc.

One thought on “09/14 Začátek všednosti

  1. Diky za dalsi dil povidani. Uzij si lidi a samostatny zivot bez rodiny :) Posilam pusu. Mama

Leave a Reply

Your email address will not be published.