11/14 Norsko II – Lofoten ostrovy

 

 

Minulej víkend jsme se zas po měsíci vydali na výlet, zase do Norska, tentokrát malinko dál, přes Švédsko, které nám připravilo překvápko v podobě -27 stupňů, až na západní pobřeží na ostrovy Lofoten. Vstávání před pátou ranní mělo za následek, že když jsme kolem třetí odpoledne dorazili už v úplný tmě na místo, chystali jsme se to za chvíli zalomit s tim, že už je aspoň devět. Zjištění, že jsou teprv tři nás nejdřív velmi znepokojilo, pak nás to ale vykopalo k několikahodinový procházce tmou a vcelku tak ještě k asi deseti hodinám vzhůru.  Taky bylo překvapivý, jaký bylo v Norsku teplo – oproti tomu ránu ve Švédsku byl ten rozdíl chvílema skoro třicetistupňovej. Sympaticky nám to umožnilo trávit velký množství času venku, včetně odjezdovýho dne, kdy jsme se chtěli jen krátce projít po okolí, užít si trošku sluníčka a jet, ve výsledku se ale někteří vyvalili na sluníčko na celý dopoledne. Já s jednim kamarádem jsme chtěli vylézt trošku vejš za lepšim rozhledem, tak jsme si vyhlídli nejvyšší dostupnou kopcohoru v okolí a šli tam. Těsně pod vrškem jsme zjistili, že za tm kopcem neni další voda, jak jsme mysleli, ale že jsme v malym sedle, za kterym je eště mnohem vyšší hora. Už jsme byli celkem vysoko, tak jsme si řekli, že nepůjdem zpátky a přece tam vylezem, když už jsme tu. Tak jsme šli – jenže celá stezka i všechny kameny na sobě měly několikacentimetrovou vrstvu ledu, takže jsme se spíš prodírali křovíma a jako koaly jsme objímali jeden stromek za druhym nebo jsme to brali po čtyřech. Kolem nás svištěli místní horalové a nám chvíli trvalo než jsme si všimli těch kovovejch hřebů, co měli všichni na podrážkách. Zespoda jsme vyráželi s východem slunce, nahoře jsme byli přesně v poledne a dolu jsme slezli zas teprv chvíli před západem – celou cestu jsme byli na slunečný straně, takže jsme si vlastně mohli užít skoro do poslední minuty všechno sluníčko, co tenhle den nabídl – a je fakt, že tolik sluníčka v jeden den, možná spíš týden, tady neuvidíme až tak do půlky února. Shora byly krásný výdledy a těch pár modřin za to stálo. Jelikož v noci mrzlo, na jezírku v místním městečku hrála spousta dětí hokej a vůbec je neznepokojovalo hrát jen na půlce toho jezírka s druhou půlkou ještě prakticky rozmrzlou. Taky jsem zjistila, že komunikace s Norama funguje mnohem líp, než s Finama – vůbec je to takový, že když člověk překročí Finský hranice, ocitne se z minuty na minutu s trochou nadsázky zas v Evropě. Když jsme šli večer po městečku na “lov” ve snaze najít /nenápadně si vypůjčit/ pár polínek a třísek na podpal do krbu v chatce, kde jsme spali, zeptali jsme se náhodnejch lidí co zrovna venku v garáži opravovali svý auto, jestli nevědí, kde bychom mohli pár polínek schrastit.  Ani jsme to nestihli doříct a už jsme drželi banánovku do vrchu naplněnou třískama, polínkama a všemožnějma dřevama. Pán nám tu krabici podal s takovou samozřejmostí, že jsme na něj ještě chvíli civěli a on zas nerozuměl, čemu se tak divíme, tak jsme mile poděkovali a po čtvrthodinovym dřevolovu šli vítězně zpátky. Vůbec to byl fakt sympatickej výlet. Jakkoli je finská příroda krásná, tichá, klidná, na horská energie jí prostě chybí. (A já se do hor zamilovávám víc a víc.) A taky jsme cestou viděli další zajímavej meteorologickej úkaz – ten teda neni severu vlastní, ale vyskytuje se jen když je slunce nízko, je jasno a ve vzduchu je dost ledovejch krystalků k  duhovýmu světelnýmu odrazu – řiká se tomu parhelium, anglicky to nazývaj Sun dogs – vypadá to jako dvě zářivý duhy na levo a napravo (výjimečně i nad) sluncem, který intenzitou světla opisujou kruh v určitý vzdálenosti od slunce – u nás to vypadalo víc jako ty duhy a míň jako falešný slunce, ale i tak to někdy vypadá. (http://ukazy.astro.cz/obr/012003hmi.jpg)

 

 

Švédsko z auta
1

 

-27 a zevnitř ledem pokrytý všechny okýnka

2

 

 

3

 

Norský zastávky

4

 

 

6

 

 

7

 

 

8

 

 

9

 

Mimochodem zatímco jsme my klepali kosu, dva lidi k týhle pláži přijelo starou dodávkou se zašlejma nápisama Ambulance, vybalili surfy a vybavení včetně surfovacích palčáků a hupsli na hodinu do vody.

10

 

po polední

11

 

 

12

 

 

13

 

 

14

 

 

15

 

Na těhle kamenech jsem se procházela s foťákem – výsledkem jsou úplně modrý kolena a holeně z několika pádů, klouzalo to…

16

 

 

17

 

 

18

 

Plážování v pohohrkách a kulichu.

19

 

tunel v Norsku

20

 

 

21

 

podvečerní procházky, teda vlastně asi ve dvě odpoledně při procházce k vodě na západ slunce

22

 

 

23

 

Zatimco z Rovaniemi už zmizeli na zimu do teplých krajin i všichni racci, Norsko bylo nečekaně ptáků plný, hlavně spousty labutí…

24

 

 

25

 

 

26

 

4 I.

27

 

4 II.

28

 

Našla jsem zajímavou louži, tak jsem jí zvedla…

29

 

 

30

 

 

31

 

 

32

 

A na tohle jsme pak večer koukali jak v kině přímo z balkónu naší chatky.

33

 

 

34

 

A ranní ještě pyžamovej výhled z balkónu.

35

 

 

36

 

východ slunce na kopci

37

 

východ slunce a měsíc k tomu

38

 

zamrzlý jezírko v tom malym sedle

39

 

 

39a

 

 

40

 

 

41

 

turistická pěšina!

42

 

 

43

 

a výhled shora – přesně v poledně

44

 

ještě jeden polední výhled

45

 

pěšina na špičku

46

 

to už o dvě hodiny pozdějc pod horou těsně před západem

47

 

 

48

 

 

Dobrou noc. :)

4 thoughts on “11/14 Norsko II – Lofoten ostrovy

  1. mám zpoždění, nějak jsem nestíhala číst, ale chválim, chválim, chválim…

  2. Já si teď dávala měsíc a půl pauzu, ale snad se k tomuhle brzo vrátim. A děkuju :)

Leave a Reply

Your email address will not be published.