March 2019

TEXTY, VŠECHNY PŘÍSPĚVKY

03/19 Kostarika 301-400

301  Haha ale tim že vypadla elektřina mi stihly aspoň na pár hodin rozmrznout věci v tý ledničce, ze ktery tou opravou udělali mrazak, tak jsem pro jednou neměla úplně zmrzlou večeři 302  Po kostarice je prý asi 12 fakult architektury. 303  Už se mi víckrát zdál sen, že jdu jednou ulicí v San José a z pouličních reproduktorů (který tu v reálu žádný nejsou) hraje rádio s českejma klasikama :D  Asi se mi podvědomě stýská. 304  Meziměstský linky autobusů tu hodně často fungujou dvojitě, že se v jízdním řadu střídaj ty, co zastavujou cestou a ty co jsou directo z konečný na konečnou. 305  Dvě a půl hodiny v busu už mi tu přijde jako úplně běžná malá vzdálenost. Az se vrátim, budu asi z rychlosti úplně všeho u vytržení. 306  Vyrazila jsem na vylvý et připravená na teplo, ale cestou začlo hrozně pršet, tak jsem si ještě v busu dala mikinu do batohu, aby mi zbylo něco suchýho na návrat, ale po půl hodině jsem si všimla, že mi do batohu vytekl půl litr vody… Na foťák, skicák, všechno, jen řešit tohle na autobusáku je tak nejhorší místo, kde by měl někdo vidět, že vůbec mám u sebe foťák a ještě tam s nim tak šaškovat… 307  Sundavat si boty v tropickym lese je věc, do který se člověku faaakt nechce, ikdyz je to k řece, kterou se chystám brodit, jen pár kroků. 308  Sáhla jsem do mravenců i po kolena ve vodě při brodění řeky… maj je tu fakt komplet všude. Domnívám ses že nejakej z twkovejvh miniaturních mi vlezl i pod mezernim a jedno další písmenko v noťasu. Nějaký jsem stihla zastavit, ale tyhle už ne. 309  7 km zpatky na bus a přes dvě hodiny v autobuse mokrá komplet skrz na skrz a v durch botách z druhýho brodění řeky. Umim si vybrat. 310  Význam slov citrón a limetka je tu prohozenej, oproti tomu jak to známe my a jak je to v angličtině 311  Po tomhle zážitkovym dni jsem v buse úplně vytuhla a probudila se až když se moje hlava dotkla ramene pána sedícího vedle mě :D 312  Prvně jsem ochutnala maraquyu a byla děsně kyselá (a taky jsem teda poznala, že jsem si koupila maratonu, jen podle toho, že mi ta chuť připomněla maraquyový tiktaky, který jsem měla před mnoha lety oblíbený) 313  Dvě l se tu nevyslovujou jako j, ale jako ď. 314  Kruháč se řekne rotunda. 315  Když musej dvě sestřenice obě do Kostariky, aby se po mnoha letech náhodou potkaly. Tak kde příště? 316  Pořád ještě ve slově Hola zapomínám na h, když ho píšu… 317  Stěhování do vedlejšího pokoje během dvaceti minut, sice s uměle zvedlym nájmem, ale aspoň mám okno ven a ne pod schody, takže nebudu následující tři měsíce bydlet v jeskyni. 3183 Chtěla jsem se podívat na Most, ale ivysílání české televize ‘není v mém regionu k dispozici’. ;( 319  Na poslední chvíli dali všem třeba sto padesáti metrům laviček v parku novej nátěr, aby to bylo hezký na víkendovej festival. 320  Máme ve škole bankomat, jen tý banky, od který mám větší poplatky. Jinak obecně bankomaty po městě jen v kioskách s ostrahou a normálně otevírací dobou, jen tak volně na ulici žádnej. 321  Do toho, aby studenti ohodnotili výuku celoškolní anketou, se zapojujou prakticky všichni vyučující, který na to apelujou a studentům to připomínaj a i kvůli tomu obcházej vyučování. 322  Na tyhke fakultě nemaj na architekturu žádný přijímačky. 323  Povedlo se mi před týdnem někde odložit a zapomenout kresby, který mám zítra rank odevzdávat a všimnout si toho až teď, večer predtim. 324  Někdo mi přes noc vypil litr mlíka a nechal v ledničce skoro prázdnou krabici. ;( I kdybych věděla kdo, tak mu to stejně asi španělsky moc nevytmavim… To je ta místní vysoká kriminalita. 325  Dneska na kresbě vybarvujem červenou, modrou a žlutou fixou přes sebe, abychom viděli, jak se kombinujou. #školka 326  Potkala jsem tu zrovna dneska pár holek s každou ponožkou jinou – ale tipuju že je to spíš náhoda, než že by věděly o dni downova syndromu (tak ne, asi fakt, je to tu asi docela známý… maj i někde slevy když člověk přijde s různejma ponožkama a tak…) 327  V mnoha busech se tu používá na zastavení místo čudlíku provázek nataženej u stropu, což už teď vim a umim, ale než jsem na to na začátku přišla, dooost to trvalo. 328  Vzhledem k tomu, že tu komunikuju španělsky a premýšlim česky, byl pak překvapivě velkej problém číst nahlas dlouhej a celkem složitej text v angličtině… přišla jsem si najednou, jak kdybych skoro neuměla číst vůbec… 329  Když usnete v busu,  kterej jede přes tři a půl tisícový hory a zpátky do dvanácti set, jako bylo San José – bolestivý probuzení praskajících uší. 330  Všichni sourozenci maj rodinný domy v řadě jako ty prasátka co každý mělo na ruznym základu… A nonstop se vzájemně navštěvujou na snídaně/obědy/večeře/koukat na televizi a tak. A ikdyž se viděj několikrát denned stejně se vždycky zdravěj, jako by to bylo po měsíci. 331  Snídaně z jejich farmy prakticky všechno… 332  Smějou se mi, že nevim, že ananas roste že země… asi právem. 333  Věděli jste, že kešu roste z ovoce venku? 334  Autobusy meziměstskejch linek se používaj i na přepravu balíků jako pošta, protože je to rychlejší. 335  Hangoutujem v zákulisí autobusáku, kde pracuje skoro celá rozšířená rodina mý kamarádky :D 336  Až se vrátim, začnu aktivně propagovat jezení ovoce se solí. Je to skvělý a Evropa je o to úplně ochuzená. 337  Pinto, neboli mix rýže s černejma fazolema je tu nejběžnější snídaňový jídlo. K obědu rýže a fazole akorát zvlášť. 338  Fíky se tu jedí jen kandovaný, čerstvý nebo obyčejně sušený je neznaj. 339  Učim se tu trpělivosti jako nikdy nikde predtim. Jak v týhle zemi všechno trvá, tak to ani jinak nejde. 340  Ananasová marmeláda, haha tenhle víkend jsem spíš na takový gastronomický exkurzi :D 341  Týpek se řekne tipo. :) 342  Střešní krytina se tu nakupuje tak,

FOTKY, TEXTY, VŠECHNY PŘÍSPĚVKY

03/19 Catarata Aquiares

Měla jsem jeden volnej den, tak jsem vyrazila na výlet k náhodnýmu vodopádu. Myslela jsem, že jdu k jinýmu, protože jsem nevěděla, že jsou u týhle vesnice dva různý. Po dvou hodinách v busu ze San José jsem, vybavená na teplo a koupačku, dorazila do města od vodopádu vzdálenýho ještě asi 7-8 km, ale už za vytrvalýho deště. (Mikinu jsem schovala do batohu, aby zůstala suchá na návrat, ale v zápětí se mi tam vylil půllitr vody – víc na foťák a skicák než na mikinu, za což jsem byla ve výsledku ráda, protože foťák to přežil a já aspoň úplně promočená na cestě zpátky nezmrzla.) No každopádně – bus do vesnice k vodopádu jel až za hodinu a půl, na což jsem nechtěla čekat, tak jsem vyrazila do zrovna docela slabýho deště pěšky, každej místní kterýho jsem potkala na mě jen dost udiveně koukal, případně to nějak komentoval. Po nějaký době jsem podle gpsky dorazila na místo, kde už by měl být vodopád, ale nikde nic, tak jsem chvíli bloumala v polích, až mě potkal náhodnej farmář jménem Juan, kterej se mě vyptával, kam tam sama jdu. Myslela jsem, že mířim na celkem populární víkendový výletový místo, tak mi na tom nepřišlo nic zvláštního, ale Juan měl dost starostlivej hlas, že je to nebezpečný tam jít a zvlášť sama a po dešti, kdy všechno klouže a řeka je rozvodněná a tak, ale že jestli chci, tak mi ukáže kudy. Pořád jsem myslela, že jdu na dost běžný a přístupný místo, tak jsem si řikala, že asi přehání… Po pár minutách chůze po polňačce zastavil a ukázal do křoví s tim, že tamtudy vede ta pěšina – viděla jsem jí, až když jsem koukla fakt blízko, moc pěšiny tam nebylo… Zeptal se mě, jestli je ok, když mě dovede jen sem, měl na sobě starý tenisky, kterejm už chyběly tkaničky i jazyky a další kusy, tak by to tam neměl úplně snadný a taky měl asi lepší věci na práci. Ještě mi dal instrukce, že po pěšině dojdu k řece, tu že mám přejít (v ten moment jsem začla pochybovat, ale když už jsem tam byla, tak jsem to nechtěla zas otočit a jít), tam kouknout na vodopád shora, pak najít na tom druhym břehu pěšinu, po který se vydat a že se dostanu dolu pod ten vodopád, kam jsem původně myslela, že mířim. Všechny instrukce byly dost rychlý a ve španělštině jsem si nebyla stopro jistá, že jsem všemu rozuměla správně – teda nejdřív jo, ale pak když jsem se snažila dostat se dolu z bahnitýho srázu držíc se každýho kmene a kořene, kterej čouhal ze země a byl jen trochu pevnej, tak jsem si úplně jistá nebyla. No varoval mě, že je to nebezpečný a že se mu nezdá, abych tam šla sama, ale řekla jsem si, že dojdu kam to půjde a kdyžtak se vrátim. Tak jsem došla/doklouzala/po kořenech některý kusy spíš doslaňovala k řece, která byla krásná, ale vskutku trochu rozvodněná a obklopená kluzkejma kamenama. Skoro jsem to otočila, s tim že nebudu dělat blbosti, když tam neni ani signál ani nikdo široko daleko, ale do toho bahnitýho svahu se mi nechtělo škrábat se o nic víc, než brodit řeku. Na druhym břehu jsem zahlídla pěšinu, tak jsem si řikala, že jsem asi Juanovi rozuměla a že když se tam dostanu, tak to někam povede. Řeka nebyla široká, ale byl tam celkem velkej proud s kaskádama a oba břehy lemovaný kluzkejma balvanama, takže nějaký přeskakování, ač jsem to nejdřív plánovala, nepřicházelo v úvahu. Nakonec jsem tam vyhlídla místo, kde by to šlo, sice jsem nakonec byla ve vodě skoro do půl těla (vypadalo to mělčí shora, ale aspoň jsem se umyla od bahna, ikdyž to vydrželo jen tak dalších deset minut), ale nebyl tam takovej proud, kde bych mohla spadnout. Taky jsem hodně nechtěla utopit foťák a telefon, co jsem měla v batohu. Na druhym břehu jsem se zas obula (sice jsem si na brodění sundala boty, ale hned po obutí mi sklouzla noha mezi kameny do spousty vody…) a po pěšince jsem se dostala přímo (na metry) nad ten čtyřicetimetrovej vodopád, což musim říct byl krásnej pohled, taky my z toho dost bušilo srdce, jak jsem koukala dolu, bylo to takový že ještě pár kroků a letěla bych dolu taky. Další pěšina mířila dolu, ale byla to spíš bahnitá skluzavka po téměř strmý stráni, naštěstí ale v lese, tak zase bylo často čeho se chytit – tropický druhy stromů maj pevný, pružný, ohebný a hlavně dlouhý větve a kořeny, což přišlo vhod. Když jsem se dostala dolu, bílý tílko už nebylo moc bílý, světlý kraťasy taky ne, ruce trochu odřený a celý od bahna, batoh promočenej – protože po celou tu dobu nepřestalo pršet, foťák od bahna, protože jsem ho občas vyndala a něco fotila těma bahnitejma rukama. No každopádně, dole jsem v takovymhle ne úplně reprezentativním stavu vylezla z lesa, přede mnou krásnej velkej vodopád a na druhym břehu o kus dál skupinka místních na pikniku včetně paní s kořárkem – přišli po tý cestě, po který jsem myslela, že taky půjdu. Tak jsem tu řeku přebrodila zas zpátky (boty tak mokrý, že už jsem je ani nesundavala, tak se aspoň umyly z posledních dvou výletů, taky tentokrát jen po kolena…), chvíli jsem si s nima popovídala snažíc se objasnit, proč vypadám jak vypadám a po tý správný cestě jsem se vydala zas zpátky na autobus míjejíc místní výletníky v žabkách a výbavou na piknik, jen následujících sedm kilometrů a dvě hodiny v autobuse v promočenejch botách a ostatním oblečení nebylo nejsymptatičtějších. Cestou jsem se ještě stihla v opuštěný zemědělský komunitě vyptat podivnýho a ne úplně střízlivě vypadajícího pána na správnej směr, tak mi poradil, ale po minutě se vydal za mnou, z čehož jsem nebyla úplně nadšená, když to bylo uprostřed ničeho a i ten farmář Juan mě varoval, že se mu ani nezdá, abych se pak zpátky vracela sama. Řezák, kterej jsem měla v batohu ze včera z aťáku jsem měla

TEXTY, VŠECHNY PŘÍSPĚVKY

03/19 Kostarika 201-300

201  Potkávám tu při víkendovejch výletech lidi, co sami procestovavaj jižní ameriku a musim říct, že mě to dost láká a v menším měřítku než celej kontinent tu na konci asi něco takovýho podniknu. 202  Dneska jsem tu přesně měsíc (ikdyž ten nejkratší ) 203  Celkem běžnej zdroj údivu, že v Čechách nemáme sopky ani zemětřesení. (mimochodem pořád jsem tu žádný všimnutelný zemětřesení nezaznamenala…) 204  Potkávám tu překvapivě hodně lidí, co si různě po škole čistěj během dne zuby. 205  K užívání tu maj studenti celej jeden domek se sezením, stolama, koupelnou a sprchou, automatama, fotbálkem, velkou kuchyňkou, odpočinkovou místností, pohovkou a tak dál… a to je jich na fakultě jen 200, dost velká část fakulty je taková domácí… 206  Týdenní celoškolní konstrukční workshop v padesátičlennejch skupinách, kde každej měl povinnost účasti jen v době, kdy má běžně výuku, což ve výsledku znamenalo, že dopoledne někdo něco vymyslel, pak šel domů a odpoledne to jiný lidi zas celý přemysleli. Takovej tag-team workshop. 207  Víceméně jsme několik dní šmirglovali palety a zabrušovali hrany prken. 208  Maj tu děsně pracovitý a extrémně dobře organizovaný mravence. 209  Byla jsem pozvaná na večeři a sleepover k několika exchange studentům z Mexika (co k mýmu údivu ještě neopustili kartágo a asi to ani neplánujou), co jsou tu taky na výměně, – a sleepover španělsky nazývaj pijamada 210  Od začátku, co jsem tu, cítím, že se mi tu hůř dýchá – nevím jestli kvůli nadmořský výšce, kvalitě vzduchu nebo kombinaci, ale cítim to od prvního dne a pak zvlášť, když se jdu proběhnout. 211  Důležitost angličtiny pro práci (např spousta pracovních míst v call centrech), a je tu prý i jistá politická vůle udělat z Kostariky bilingvní zemi… Ale přijde mi, že tu celková úroveň angličtiny moc dobrá neni, tak si neumim představit, jak by to fungovalo. 212  Četnost toho, jak často musim prát, se ze všeho oblečení řídí podle dostatku ponožek , asi jsem si jich přivezla málo. 213  Nevim proč, ale ještě jsem se tu nenaučila nosit sluneční brýle, tak prostě akorát každou chvíli mhouřim oči. 214  Zajímalo by mě, jestli tu taxikáři natahujou jen cizince nebo i místní, protože jsou jich tu všude mraky a místní je běžně používaj, ale pro cizince je to taková no-go věc 215  Paní co na ulici prodává příčesky 216  Všechno je tu lemovaný fastfoodama všeho druhu a obchodama se smaženym kuřetem. Všude. 217  O víkendu je doprava v San José o poznání horší než ve všední dny. 218  Po měsíci tady první jabko. 219  Maj v busech fancy mechanismus pro nastupování vozíčkářů, ale žádnýho jsem ještě v busu neviděla (update – už jsem ho viděla použitej pro kočárek – byla to operace na pět minut, naštěstí ne ve špičce) 220  Pálivy jídlo, který já sotva zvládnu a mexičani ani nemrknou a jen se smějou když jsem rudá a chodim si pro vodu. 221  Těch pár mexickejch exchange studentů prý na cestování nemá moc peněz, ale pak tu utrácej za blbosti, tak jsou dost možná spíš spoko být jen ve svym městě a nikam nejezdit, ale taky to tu pro ně asi neni tak jiný, ikdyz rikaj že jo. 222  Mám tmavej pokoj s oknem pod schody, ale po návštěvě jedněch dalších excahnge studentů v Kartágu bych měla být ráda, že mám vůbec ňáký okno (hlavně teda kvůli vzduchu, světla tam taky moc nemám)— ikdyž kvůli tomu, že je to v San José za to taky platim dvojnásobek co oni. Nebo třeba 1,5 x tolik, o jedna kamarádka za celej byt v Kartágu… 223  Mexičanky poprvé v zahraničí, vůbec neni moc zvykem cestovat v týhle části světa – pro místní je to stejný, že většina nikdy neopustila zemi, nebo třeba jezděj k moži jen k pacifiku, ale ke karibiku nikdy, protože to je o trošku dál… 224  Večeře u mexickejch spolužáků se neobešla bez tequily, akorát jejich paní domácí nalejvá podobně velký panáky jako nám nalili na Ukrajině… měsíc jsem tu prakticky nic nepila, tak jsem se musela trochu bránit (nalejt trochu do vedlejší skleničky, když se nedívala) ale byla dobrá. 225  Hodně mě překvapilo tu už za tmy v Kartágu na ulici zaslechnout češtinu, si člověk řekne, že se mu to spíš zdálo, ale ne, opravdu, Češi jsou všude… ňáká skupina co minibusem cestuje z Mexico city do Panamy… 226  Strašně moc interiérů jakkoliv chudejch nebo bohatejch domů je tu v interiéru lemovaná dřevěnejma lištama – na stropech i na podlahách. 227  Běžně se sluncem je tu všechna krajina hrozně kontrastní a taková jako nepřehledně výrazná, ale pak když je zataženo a je člověk v mraku/mlze, tak to má zas úplně jinou úroveň krásy 228  Hejno černejch ptáků se zářivě žlutejma ocasama, takže vypadaj jako házecí šipky. 229  Nějakej druh ptáků tu vydává zvuky jako ty, co uměla raketa na baterky z Lega, co jsme měli jako malí. 230  Uspořádání vesnice okolo náměstí? Ne, okolo fotbalovýho hřiště. A v čele toho hřiště kostel. 231  Neexistující osobní prostor jedný mexičanky (která je jinak moc milá) mě dovádí k šílenství. (resp. že pro ní neexistuje můj osobní prostor :D ) 232  Leg room v mhd a meziměstskejch busech maj dělanej na trpaslíky. 233  V dalším městě totéž, zase fotbalový hřiště místo náměstí a kostel tentokrát na podélný straně. 234  Pořád všude malý děti s velkejma pytlema chipsů v náručích. 235  Myslim, že by mi tu z dlouhodobýho hlediska chyběly roční období. 236  Poklopy kanálů přidělený řetězem proti krádeži. 237  Jednou za čas podcenim jak moc platanos nejsou banány a koupim si je, když zrovna nemaj hezký banány a pak do něho kousnu a uvědomim si, proč je to tu braný za zeleninu… 238  První výpadek proudu. 239  Někomu ve vedlejším pokoji nebo o patro vedle vibruje telefon, ale jsou tu tak tenký stěny, že mě to budí celou noc… 240  Lidi maj ve zvyku při vystupování z busu děkovat řidiči. 241  Posunuli dílčí odevzdávku z pátku na úterý a všichni do jednoho to museli potvrdit podpisem to jsou mi pořádky. 242  Prý že když nemáme v mnoha typickejch

FOTKY, VŠECHNY PŘÍSPĚVKY

02/19 budova Museos del Banco Central – San José

Špička místní moderní architektury. Podzemní budova několika muzejních sbírek a galerijního prostoru – budova z přelomu 70. a 80. let.                                                                                 Fikaný vedení TZB.                                                                                                   Ne vždycky se to trefí.          

FOTKY, VŠECHNY PŘÍSPĚVKY

03/19 Parque Nacional Tapantí

      Všude pořád blízko mrakům.       Lidová tvořivost.                                           Už v NP.       Tisíc odstínů zelený.                               Bohužel koupání v týhle krásný řece zakázáno.               Prales – roste tam strom, na stromu další strom, na tom dalším stromu kytka, na tý kytce mech, na tom mechu další kytka a tak dál…               Pod tenhle vodopád jsme mysleli, že dojdem… nestalo se, cesta dál než k řece nevedla.   Tešim se až přijde den, kdy se naučim ostřit. (Nebo kdy se mi povede dostat písek z objektivu, aby to nedrhlo.)                                       Krasavci.               Netušim, co je to za rostlinu, ale je skvělá.       Tahle fotka bude s příběhem.. Daleko od idylky. Měli jsme na výběr si ke konci výletu projít ještě jednu stezku, nebo se jít flákat k řece. Pár si nás řeklo, že se ještě projdem, sice byla značená, jako těžká, ale řekli jsme si, že co jsou dva kilometry, ať to bude jaký to bude. Tak jsme se dvě hodiny škrábali svahem po bahnitý stezce, kluzkejch kamenech, v dusnym vzduchu s aspoň 80 procentní vlhkostí, boty se nám zasekávaly o kořeny a liány, každou chvíli někdo padal, když se chtěl někdo přitáhnout nahoru, nebo zachytit při pádu tim, že se chytne kmene blízkýho stromu, buďto sáhl na nějaký slizký zviřátko (nevim, co to bylo a vědět to nechci), nebo skončil s rukou plnou trnů, protože takový mrchy tu stromy jsou. Do toho nás bodaly přerostlí ovádi a komáři, jedna holka si pak podvrtla kotník, když uklouzla na bahně (ano, je překvapující, že si tentokrát podvrtl kotník někdo jinej než já). No a když už člověk fakt hodně nemohl, uklouzl na bahnitym kořenu a skončil přímo v mravenčí dálnici. (jo, to jsem byla já)… A aby to opravdu stálo za to, nahoře nebylo vůůůůbec nic vidět, jen prostě v půlce začla stezka zase klesat. Chyběli jen hadi, pavouci a zkusit se oběsit na liáně. (Dva kilometry to nebyly (výškový skoro) a jeden chudák Mexičan s náma šel omylem v domnění, že jdem k tý řece.) Při posledních šesti kilometrech cesty na bus jsme chtěli nakecat těm flákačům od řeky, jak to bylo supr, ale ani na to už nebyla morálka, taky jsme byli tak špinaví a zničený, že by nám to ani nevěřili. Nedařilo se mi při cestě španělsky vysvětlit sousloví ‘stmelující momenty’, ale řikat si  ‘vale la pena’ to docela nahradilo. Taky si rozšiřuju slovní zásobu o pojmy jako bolest (lehce naražeý ruky) a puchýře. Příště místo tenisek pohorky, no neni každej den posvícení, ale zbytek toho parku byl supr, na konci jsme jen vypadali trochu jak navrátivší se váleční veteráni. #zažítprales  #kdyžnemůžeštakpřidej   Prodej při cestě.   Návrat na bus.           Fotbalový hřiště místo náměstí.   Kostel v čele náměstí (fotbalovýho hřiště) nechybí.       Místní.        

Scroll to Top