foto

 . Fotograf u kaple ticha v nejrušnější části Helsinek   A photographer at the chapel of silence in the busiest part of Helsinki   . . . Dva ze sloupů v čele katedrály   Two of the columns at the front of the cathedral   . . . Blížili jsme se k moři a já slyšela normální hukot vln, když jsme došli blíž, zjistila jsem, že se na hladině nehýbe ani kapka vody, a to co jsem slyšela byl jen vítr. Prvně jsem viděla moře zamrzlý a přišlo mi to ohromně působivý. Chtěla bych vědět, jakej je to pocit jít po takovym moři třeba deset kilometrů od břehu doprostřed ničeho, ale úplně klidnýho ničeho bez vln, jen se silnym studenym větrem, ale ten k moři asi patří vždycky. Když člověk ztroskotá na opuštěnym ostrově, tak se prostě sebere a dojde zas pěšky domů.  . We were getting closer to the sea and I heard the  rambling waves, when we got closer I realized, there was no movement what so ever on the surface of the sea, that what I heard was just wind. It was the first time I’ve seen the sea frozen and I found it overwhelmingly impressing. I would like to know what it feels like to go maybe ten kilometres from the shore into the middle of nothing, but a really calm nothing, just with the strong wind, which I suppose goes with the sea every time. When you end up on an abandoned island, you just pick up and walk home.   . . . Bílá na finský vlajce symbolizuje sníh, modrá prý jezera, pro mě je v tý modrý ale každej zimní stín týhle země. Tam na severu tomu říkají ‚modrý moment‘. Trvá pár desítek minut před každym západem slunce, kdy se postupně vytrácí oranžová od slunce a před tmou na chvíli zbyde jen tahle intenzivní modrá, co se odráží ve všudypřítomnym sněhu.  . The white on the Finnish flag symbolizes the snow, the blue is supposed to be the lakes, for me there are all o the winter shadows in the blue. Up in the north they call it the ‘blue moment’. It lasts a few tens of minutes just before each sunset and before the darkness, there is a few moments just filled with this intense blue that reflects in the snow all around.   .  . . Malá kaple se hřbitovem na konci Evropy   A little chapel with a graveyard at the very end of Europe   . . . Sochy kážou pozdně letním Helsinkám, když vysvítá slunce po bouřce.   Statues preaching to the late summer Helsinki, once the sun returns after a storm.   . . . Den kdy po drobný oblevě vypadal led na řece jako spod mikroskopu.   A day ofter a little rise in temperature, the ice on the river looked like from a microscope.    . . . V poledne jsme byli na hoře, do tří hodin pod ní, scházeli jsme vlastně stejně rychle, jako slunce zapadalo. Dole už byla tma.   At noon we were at the top of the mountain, by 3pm we were back down, we were walking down in the same speed as the sun was setting, it was already dark at the bottom.    . . . Bydlet v těchhle končinách musí být hroznej boj, ani ne tak se zimou, ale s tím, jak málo lidí, co ještě nezmizeli jižně do měst, je okolo. Maj to ale aspoň částečně vykoupený krásou krajiny.   Living in these far lands must be a big fight, not with the cold, but with the fact of how many people that haven’t already left for the cities, are stll around. Though it is well payed for in the beauty all around.   . . . Šla jsem v listopadu kolem jedný louže – tak jsem jí zvedla a vzala si jí s sebou.   In november, I passed by a puddle of water – so I picked it up and took it with me.   . . . Když se to tříštilo, znělo to jako sklo, i to tak vypadalo. Byl to led a mně nikdy předtím nebyla taková zima na prsty u nohou.   When it shattered, it sounded like glass, it even looked like that. It was ice and my toes have never been so cold.   . . . “Tady si sice budu těžko zvykat na to, jak je všechno placatý, ale nebe je tu pak zase úplně magicky obrovský.”   “It’s going to be hard getting used to how flat everything around is, but then it leaves the sky magicly giant.”   . .  . Kampin kappeli   The Kamppi chapel   . .  . Jen co padla mlha v silnym mrazu, horizontálně to rozdělilo svět na dva.   Once the mist fell in such cold, it horizontaly separated the world in two.   .  . . Poslední zbytky jarních nocí, který je opravdu snadný zaspat. Vlastně podobně jako v prosinci, kdy si člověk o víkendu přispal a budil se po poledni s tím, že už mu ten den zbývá jen půlhodina světla a obědvalo se už za černočerný tmy.   It’s really easy to sleep through the last remnants of the spring nights. It’s similas as in december, when you sleep in during the weekend and you wake up a bit after noon with the fact that there is just a half hour of light remaining that day. We had lunch in complete dark.   .  . . Moment, kdy se veškerá barva ze země zvedla až do vršků hor.   A moment when all the color rose into the mountain tops.   .  . . Věc, o který jsem věděla, že existuje, ale nikdy jsem si nemyslela, že jí uvidim.   A thing I knew existed, but one I never thought I’d see.    . . . Tam, kde už neroste o nic víc než na poušti. Jen je to po většinu roku poušť pokrytá sněhem.   There where grows