Zas budu občas psát. Ve Finsku jsem poprvý něco veřejně psala a dávala to sem. Psala jsem se záminkou, byla jsem v cizině, bylo to tam zajímavý a lidem doma neznámý, tak jsem o tom chtěla dávat vědět. Akorát že jsem v reálu nepsala o nějakejch supr zajímavejch věcech, ale víceméně mi to dalo…
An animated “documentary” of the 9 month I spent in Rovaniemi, the capital city of Lapland located on the arctic circle in northern Finland. The animation was made as a part of a video expression course at the University of Lapland in Rovaniemi. Music: “History’s Door” by Husky
Málo co mi v poslední době udělalo takovou radost, jako včera tři noční hodiny strávený v lese mezi východem a západem slunce, zvlášť po několika propršenejch dnech. Před jedenáctou jsem z vyhlídky stihla západ, pak z vyšší vyhlídky mraky červánků a pak jsem se ještě ňákou dobu toulala mlhou po lese a bylo tam krásně….
Zas z mýho okna, myslela jsem, že ta poslední nevyšla, tak mám drhou podobnou, jen se sluncem někde jinde.
Konečně jsem se tu dostala k funkčnímu scanneru a naskenovala fotku z loňskýho podzima. Fotit to začlo někdy na podzim, nevim jestli září nebo říjen, podle vejšky slunce bych to tipla spíš na to září, sundala jsem to pak tak v půlce prosince (slunce z tý doby už na tý fotce ani neni)….
Život posledních týdnů na řece a ve městě. obleva
Včera večer jsme tři hodiny trávili bobováním na lakovanejch kartonech, co jsme si tak trochu vypůjčili poblíž kolejí. Šli jsme bobovat na fotbalový hřiště – vedle něho je asi deset metrů dlouhej kopeček, jelikož je ale namrzlo, tak se z nás staly živý curlingový kameny a s timhle minirozjezdem jsme vždycky přefrčeli celý to…
Pláž v Nallikari v Oulu – ten kouzelnej ze všech stran otevřenej a přitom závětří skýtající maják. z exkurze do Oulu ve Finsku klasika něčí náhodná bunda na věšáku medvěd v muzeu jaro včera cestou do obchodu v Rovaniemi dlouhý severský stíny, ale už…
Nějakou dobu, docela dlouhou dobu, jsem sem nic nenapsala. Při všem co se dělo jsem na to neměla myšlenky a když se všechno dodělo, tak mi to přestalo připadat důležitý. Taky jsem poslední dva měsíce ve frekvenci dvou až tří týdnů pendlovala z jedný země do druhý mezi Rovaniemi a Prahou s několika nocema strávenýma na…
p.s.: Všechno to mělo nádherný barvy, ale ňák mi to zrovna víc fungovalo v čb. Dobrou noc.
Tak píšu ještě jednou před Vánocema. Je čtvrt na dvě, slunce zapadá za pět minut, ale on to vlastně není rozdíl – dvacet minut po východu už to vypadá úplně stejně jako dvacet minut po západu – tmavá šedá se sněhem na zemi, mlhou a modře šedym nebem. K tomuhle tématu – před pár dny jsem…
Já vim, je to zas dlouhý, ale třeba na to bude mít aspoň někdo trpělivost. :) Je to zas pár týdnů, tentokrát jen tři, ale i tak už se mi zachtělo něco napsat. Začnu tim, že poslední tři týdny utekly strašně rychle. A taky je tma. Den se z pěti a půl hodin mezi východem a západem…
INSTALACE / INSTALLATION DETAIL
August – November 2014 in portraits
Minulej víkend jsme se zas po měsíci vydali na výlet, zase do Norska, tentokrát malinko dál, přes Švédsko, které nám připravilo překvápko v podobě -27 stupňů, až na západní pobřeží na ostrovy Lofoten. Vstávání před pátou ranní mělo za následek, že když jsme kolem třetí odpoledne dorazili už v úplný tmě na místo,…
Když jsem sem naposledy něco víc psala, den byl o čtyři hodiny a třicet sedm minut delší – bylo to před pěti týdny… Za poslední měsíc se toho asi dělo míň, než za ty měsíce předtim. Doběhla nás školní rutina, tma i únava, co s tou tmou přišla. Varovali nás, že budem po tomhle koncoříjnovym skoku…
Když se před deseti dny zastavila řeka… Pak ale přišla obleva a řeka se zas dala do pohybu…
Ve tři odpoledne jsem přijela za školy, rychle popadla foťák a šla se projít, než před čtvrtou zapadlo slunce. Je tu zas na pár dní obleva, takže tam, kde se před týdnem hrál na jezeře hokej, je zas skoro jenom voda… A je příjemný na pár dní moct jít ven jenom ve třech a…
Zadáním malýho domácího úkolu bylo: “collect and arrange” materiál v krajině. Tohle je na jednom z nezalesněnejch kousků místního kopce na hraně skalnatý vyvýšeniny, kde jsme v žáří několik hodin marně mrzli čekajíc na první polární záři, která nepřišla. V tenhle den jsem taky po dvou týdnech měla čas strávit v místním lese několik…
Severský světlo mě asi nikdy nepřestane fascinovat. V den, co jsme jeli na samotnej Nordkapp, jsme tam nahoře strávili asi pět hodin, během kterejch se světlo změnilo od těsně povýchodovýho až po úplně západový, vlastně tam co do světla běem těch pěti hodin proběhl celej den, takže se to měnilo co deset minut. Další den jsme…
11.10. Už se mi zas nastřádaly věci k povídání, tak jsem si zas jednou sedla a něco napsala. Neoddiskutovatelná rutina, která tu před pár týdny nastala s sebou přinesla jednu dobrou skutečnost – je to tu pořád fajn. Přibývá dnů, kdy se nic zázračnýho nestalo, prostě obyčejnejch sympatickejch dnů – podzimní barvy, mlha nad řekou, zajímavá…
Tak tady výsledek prvního pokusu s dírkovou komorou ze srpnový exkurze na miniformát – jenom krabička od filmu, proto to kulatý zkreslení. Expozice byla necelý čtyři dny – doufali jsme, že tam budou klesající trajektorie slunce za ty čtyři dny, ale počasí bylo pod psa – jasno bylo jen jeden den, proto jenom ta jedna…
Novinky ze světa Novinky z domova Tak zas jednou jak se mám. Mráz přišel a zase odešel (haha, mám chuť pokračovat textem Sametový, no nic… ) – dalo nám to důvod chovat se jeden večer jako malý děti, koulovat se, stavět sněhuláky, dělat andělíčky a ráno pak driftovat na kolech v náledí a mokrý sněhobřečce…
Tak tady jsou fotky z první z mnoha nadcházejících návštěv místní celolaponský kovosběrny, k tomu dvě fotky z celolaponskýho skladu dřeva, co je jenom kousek odtamtud. Jak napadl sníh, člověk si mezi těma kovovejma kopcema přišel jako v horách. …
Prý už jsem zas chvíli nenapsala, jak se mam… Ne že bych v posledních čtrnácti dnech ňákýho soba viděla, ale adaptaci do místního prostředí to docela dobře vystihuje. Polární záře, ikdyž v posledních dnech ustala, vždycky okouzlí, ale už jsme přestali být turisti. Chtěla bych ještě během zimy vzít polární záři na time laps, ale…
Tentokrát nejdřív z fotbalovýho hřiště, kam jsme doběhli jen pár minut po tom, co byla prý vidět i fialová, ale stejně to byla nádhera. Úplně mokrý jsme pak šli zpátky, ale neni možný jít spát, když se tohle děje nad váma, tak jsme ještě vylezli na střechu a koukali dál. …
Přestože při každym sebemenším záblesku polární záře pořád všichni v tichym úžasu koukáme nahoru (Je to taky jeden z mála momentů, kdy si čistě uvědomujem, kde to vlastně jsme.), začíná se dostavovat pocit, že tu nejsme jenom na dalším z letních výletů, ale že tu fakt bydlíme. U mě se taky dostavuje pocit radosti z toho, že jsem tady…
Čas je tu ňákej delší než jinde. Po pár všedních dnech máme pocit, že už jsme tu týdny, protože tempo existence v tomhle městě je zvláštně pomalý… všechno je tu celkem daleko, pěšky bych šla do školy tak hodinu, na kole v ranní cyklozácpě tvořený španělskejma studentama, co si místo jízdy vehementně povídaj to je tak na…
Tak tady první větší várka fotek – většina z exkurze v národním parku Pallas Tunturi ňákejch 250-300 km nad rovaniemi, takže už docela pořádnej sever. Sorry za takový množství makrofotek, objevovala jsem novej teleobjektiv. Tohle je o půlnoci z letištní plochy – přišla jsem si jak boháč, letěli jsme tak malym letadlem, že jsme z…
I zbytek exkurze byl fajn, před takovou věcí, jako je půlrok v cizí zemi má člověk velký očekávání ohledně všeho možnýho, když jsem ale první den přijela, měla jsem pocit, že vůbec nevim jak začít. Tenhle pětidenní výlet to celkem pěkně vyřešil. Hodili nás jako ryby do vody do místního prostředí a chtěli po nás dost…
Chtěla jsem sem něco napsat zas až na konci týdne, ale to by toho asi byla spousta najednou, tak píšu už teď. Let z Helsinek do Rovaniemi byl jeden z nejkrásnějších, co jsem kdy zažila. Až na to, že lítání s plnejma dutinama je bolestivě mučivý (všichni tu máme rýmu od prvního dne po příletu…
