Tag: lapland

Starý/nový psaní. (Barva, Slunce, Vnímavost, Krásný děti a Nádraží)

Zas budu občas psát.   Ve Finsku jsem poprvý něco veřejně psala a dávala to sem. Psala jsem se záminkou, byla jsem v cizině, bylo to tam zajímavý a lidem doma neznámý, tak jsem o tom chtěla dávat vědět. Akorát že jsem v reálu nepsala o nějakejch supr zajímavejch věcech, ale víceméně mi to dalo možnost vyjadřovat se k úplně…

_MG_9261

Půlnoční les

Málo co mi v poslední době udělalo takovou radost, jako včera tři noční hodiny strávený v lese mezi východem a západem slunce, zvlášť po několika propršenejch dnech. Před jedenáctou jsem z vyhlídky stihla západ, pak z vyšší vyhlídky mraky červánků a pak jsem se ještě ňákou dobu toulala mlhou po lese a bylo tam krásně.          …

_MG_5948

Nebe zase jednou zářilo

  Včera večer jsme tři hodiny trávili bobováním na lakovanejch kartonech, co jsme si tak trochu vypůjčili poblíž kolejí. Šli jsme bobovat na fotbalový hřiště – vedle něho je asi deset metrů dlouhej kopeček, jelikož je ale namrzlo, tak se z nás staly živý curlingový kameny a s timhle minirozjezdem jsme vždycky přefrčeli celý to fotbalový hřiště našíř. A tohle…

Poslední dva měsíce.

  Nějakou dobu, docela dlouhou dobu, jsem sem nic nenapsala. Při všem co se dělo jsem na to neměla myšlenky a když se všechno dodělo, tak mi to přestalo připadat důležitý. Taky jsem poslední dva měsíce ve frekvenci dvou až tří týdnů pendlovala z jedný země do druhý mezi Rovaniemi a Prahou s několika nocema strávenýma na helsinkském letišti, nádraží, nebo ve…

4

Norsko II – Lofoten ostrovy

    Minulej víkend jsme se zas po měsíci vydali na výlet, zase do Norska, tentokrát malinko dál, přes Švédsko, které nám připravilo překvápko v podobě -27 stupňů, až na západní pobřeží na ostrovy Lofoten. Vstávání před pátou ranní mělo za následek, že když jsme kolem třetí odpoledne dorazili už v úplný tmě na místo, chystali jsme se to za…

Zas po dlouhé době povídám.

Když jsem sem naposledy něco víc psala, den byl o čtyři hodiny a třicet sedm minut delší  –  bylo to před pěti týdny… Za poslední měsíc se toho asi dělo míň, než za ty měsíce předtim. Doběhla nás školní rutina, tma i únava, co s tou tmou přišla. Varovali nás, že budem po tomhle koncoříjnovym skoku víc spát a nepůjde s tim…

k3

Art, Environment and Community class -1st small assignment – Ounasvaara

  Zadáním malýho domácího úkolu bylo: “collect and arrange” materiál v krajině. Tohle je na jednom z nezalesněnejch kousků místního kopce na hraně skalnatý vyvýšeniny, kde jsme v žáří několik hodin marně mrzli čekajíc na první polární záři, která nepřišla. V tenhle den jsem taky po dvou týdnech měla čas strávit v místním lese několik hodin a víc pozorovat světlo,…

7

Norsko

Severský světlo mě asi nikdy nepřestane fascinovat. V den, co jsme jeli na samotnej Nordkapp, jsme tam nahoře strávili asi pět hodin, během kterejch se světlo změnilo od těsně povýchodovýho až po úplně západový, vlastně tam co do světla běem těch pěti hodin proběhl celej den, takže se to měnilo co deset minut. Další den jsme se šli při východu slunce…

i1

Povídám.

11.10. Už se mi zas nastřádaly věci k povídání, tak jsem si zas jednou sedla a něco napsala. Neoddiskutovatelná rutina, která tu před pár týdny nastala s sebou přinesla jednu dobrou skutečnost – je to tu pořád fajn. Přibývá dnů, kdy se nic zázračnýho nestalo, prostě obyčejnejch sympatickejch dnů – podzimní barvy, mlha nad řekou, zajímavá přednáška, ňáká míň zajímavá přednáška,…

1 den slunce + 3 dny deště – pinhole

Tak tady výsledek prvního pokusu s dírkovou komorou ze srpnový exkurze na miniformát – jenom krabička od filmu, proto to kulatý zkreslení. Expozice byla necelý čtyři dny – doufali jsme, že tam budou klesající trajektorie slunce za ty čtyři dny, ale počasí bylo pod psa – jasno bylo jen jeden den, proto jenom ta jedna sluneční trasa. Spodní půlka je vodní hladina, kde jsem taky doufala v aspoň minimální stopu, ale i na to bylo moc málo světla. Chci jich rozmístit víc a některý nechat týden, jiný do Vánoc a jiný snad až do jara. Každopádně do Vánoc se mi třeba povede zachytit, jak málo nad obzor to slunce ve skutečnosti leze a jakou tu budem mít tmu.

 

h1

2

Konec září

Novinky ze světa Novinky z domova   Tak zas jednou jak se mám. Mráz přišel a zase odešel (haha, mám chuť pokračovat textem Sametový, no nic… ) – dalo nám to důvod chovat se jeden večer jako malý děti, koulovat se, stavět sněhuláky, dělat andělíčky a ráno pak driftovat na kolech v náledí a mokrý sněhobřečce cestou do školy, padat jak…

g2

Soby už nepočítám, záři už nefotim.

Prý už jsem zas chvíli nenapsala, jak se mam… Ne že bych v posledních čtrnácti dnech ňákýho soba viděla, ale adaptaci do místního prostředí to docela dobře vystihuje. Polární záře, ikdyž v posledních dnech ustala, vždycky okouzlí, ale už jsme přestali být turisti. Chtěla bych ještě během zimy vzít polární záři na time laps, ale jinak už se radši kochám,…

e1

Začátek všednosti

Přestože při každym sebemenším záblesku polární záře pořád všichni v tichym úžasu koukáme nahoru (Je to taky jeden z mála momentů, kdy si čistě uvědomujem, kde to vlastně jsme.), začíná se dostavovat pocit, že tu nejsme jenom na dalším z letních výletů, ale že tu fakt bydlíme. U mě se taky dostavuje pocit radosti z toho, že jsem tady a ne někde jinde. Je…

d1

Čekání na polární záři

Čas je tu ňákej delší než jinde. Po pár všedních dnech máme pocit, že už jsme tu týdny, protože tempo existence v tomhle městě je zvláštně pomalý… všechno je tu celkem daleko, pěšky bych šla do školy tak hodinu, na kole v ranní cyklozácpě tvořený španělskejma studentama, co si místo jízdy vehementně povídaj to je tak na dvacet minut. Do centra je…

71

Objevuju sever (hlavně příroda v Pallas Tunturi NP)

Tak tady první větší várka fotek – většina z exkurze v národním parku Pallas Tunturi ňákejch 250-300 km nad rovaniemi, takže už docela pořádnej sever. Sorry za takový množství makrofotek, objevovala jsem novej teleobjektiv. Tohle je o půlnoci z letištní plochy – přišla jsem si jak boháč, letěli jsme tak malym letadlem, že jsme z něj vystoupili po pár schodech…

a1

Pallas Tunturi II

I zbytek exkurze byl fajn, před takovou věcí, jako je půlrok v cizí zemi má člověk velký očekávání ohledně všeho možnýho, když jsem ale první den přijela, měla jsem pocit, že vůbec nevim jak začít. Tenhle pětidenní výlet to celkem pěkně vyřešil. Hodili nás jako ryby do vody do místního prostředí a chtěli po nás dost věcí, zároveň ale nebyli daleko…