Tag: rovaniemi

02/16 Starý/nový psaní. (Barva, Slunce, Vnímavost, Krásný děti a Nádraží)

Zas budu občas psát.   Ve Finsku jsem poprvý něco veřejně psala a dávala to sem. Psala jsem se záminkou, byla jsem v cizině, bylo to tam zajímavý a lidem doma neznámý, tak jsem o tom chtěla dávat vědět. Akorát že jsem v reálu nepsala o nějakejch supr zajímavejch věcech, ale víceméně mi to dalo možnost vyjadřovat se k úplně…

_MG_9261

05/15 Půlnoční les

Málo co mi v poslední době udělalo takovou radost, jako včera tři noční hodiny strávený v lese mezi východem a západem slunce, zvlášť po několika propršenejch dnech. Před jedenáctou jsem z vyhlídky stihla západ, pak z vyšší vyhlídky mraky červánků a pak jsem se ještě ňákou dobu toulala mlhou po lese a bylo tam krásně.          …

_MG_5948

03/15 Nebe zase jednou zářilo

  Včera večer jsme tři hodiny trávili bobováním na lakovanejch kartonech, co jsme si tak trochu vypůjčili poblíž kolejí. Šli jsme bobovat na fotbalový hřiště – vedle něho je asi deset metrů dlouhej kopeček, jelikož je ale namrzlo, tak se z nás staly živý curlingový kameny a s timhle minirozjezdem jsme vždycky přefrčeli celý to fotbalový hřiště našíř. A tohle…

03/15 Poslední dva měsíce.

  Nějakou dobu, docela dlouhou dobu, jsem sem nic nenapsala. Při všem co se dělo jsem na to neměla myšlenky a když se všechno dodělo, tak mi to přestalo připadat důležitý. Taky jsem poslední dva měsíce ve frekvenci dvou až tří týdnů pendlovala z jedný země do druhý mezi Rovaniemi a Prahou s několika nocema strávenýma na helsinkském letišti, nádraží, nebo ve…

12/14 Poslední předvánoční povídání.

Tak píšu ještě jednou před Vánocema.  Je čtvrt na dvě, slunce zapadá za pět minut, ale on to vlastně není rozdíl – dvacet minut po východu už to vypadá úplně stejně jako dvacet minut po západu – tmavá šedá se sněhem na zemi, mlhou a modře šedym nebem. K tomuhle tématu – před pár dny jsem si všimla, že máme ve…

11/14 Zas po dlouhé době povídám.

Když jsem sem naposledy něco víc psala, den byl o čtyři hodiny a třicet sedm minut delší  –  bylo to před pěti týdny… Za poslední měsíc se toho asi dělo míň, než za ty měsíce předtim. Doběhla nás školní rutina, tma i únava, co s tou tmou přišla. Varovali nás, že budem po tomhle koncoříjnovym skoku víc spát a nepůjde s tim…

k3

10/14 Art, Environment and Community class -1st small assignment – Ounasvaara

  Zadáním malýho domácího úkolu bylo: “collect and arrange” materiál v krajině. Tohle je na jednom z nezalesněnejch kousků místního kopce na hraně skalnatý vyvýšeniny, kde jsme v žáří několik hodin marně mrzli čekajíc na první polární záři, která nepřišla. V tenhle den jsem taky po dvou týdnech měla čas strávit v místním lese několik hodin a víc pozorovat světlo,…

i1

10/14 Povídám.

11.10. Už se mi zas nastřádaly věci k povídání, tak jsem si zas jednou sedla a něco napsala. Neoddiskutovatelná rutina, která tu před pár týdny nastala s sebou přinesla jednu dobrou skutečnost – je to tu pořád fajn. Přibývá dnů, kdy se nic zázračnýho nestalo, prostě obyčejnejch sympatickejch dnů – podzimní barvy, mlha nad řekou, zajímavá přednáška, ňáká míň zajímavá přednáška,…

2

09/14 Konec září

Novinky ze světa Novinky z domova   Tak zas jednou jak se mám. Mráz přišel a zase odešel (haha, mám chuť pokračovat textem Sametový, no nic… ) – dalo nám to důvod chovat se jeden večer jako malý děti, koulovat se, stavět sněhuláky, dělat andělíčky a ráno pak driftovat na kolech v náledí a mokrý sněhobřečce cestou do školy, padat jak…

C1

09/14 Kovová krajina / Metal Land

Tak tady jsou fotky z první z mnoha nadcházejících návštěv místní celolaponský kovosběrny, k tomu dvě fotky z celolaponskýho skladu dřeva, co je jenom kousek odtamtud. Jak napadl sníh, člověk si mezi těma kovovejma kopcema přišel jako v horách.                                          …

g2

09/14 Soby už nepočítám, záři už nefotim.

Prý už jsem zas chvíli nenapsala, jak se mam… Ne že bych v posledních čtrnácti dnech ňákýho soba viděla, ale adaptaci do místního prostředí to docela dobře vystihuje. Polární záře, ikdyž v posledních dnech ustala, vždycky okouzlí, ale už jsme přestali být turisti. Chtěla bych ještě během zimy vzít polární záři na time laps, ale jinak už se radši kochám,…

e1

09/14 Začátek všednosti

Přestože při každym sebemenším záblesku polární záře pořád všichni v tichym úžasu koukáme nahoru (Je to taky jeden z mála momentů, kdy si čistě uvědomujem, kde to vlastně jsme.), začíná se dostavovat pocit, že tu nejsme jenom na dalším z letních výletů, ale že tu fakt bydlíme. U mě se taky dostavuje pocit radosti z toho, že jsem tady a ne někde jinde. Je…

d1

09/14 Čekání na polární záři

Čas je tu ňákej delší než jinde. Po pár všedních dnech máme pocit, že už jsme tu týdny, protože tempo existence v tomhle městě je zvláštně pomalý… všechno je tu celkem daleko, pěšky bych šla do školy tak hodinu, na kole v ranní cyklozácpě tvořený španělskejma studentama, co si místo jízdy vehementně povídaj to je tak na dvacet minut. Do centra je…

71

09/14 Objevuju sever (hlavně příroda v Pallas Tunturi NP)

Tak tady první větší várka fotek – většina z exkurze v národním parku Pallas Tunturi ňákejch 250-300 km nad rovaniemi, takže už docela pořádnej sever. Sorry za takový množství makrofotek, objevovala jsem novej teleobjektiv. Tohle je o půlnoci z letištní plochy – přišla jsem si jak boháč, letěli jsme tak malym letadlem, že jsme z něj vystoupili po pár schodech…